18 C 83/2021-95 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 10.000 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa]) dne 6. 12. 2018 žalovanému poskytl částku 10.000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 9. 2019 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: smluvního úroku ve výši 9,75 % ročně z nesplacené jistiny 10.000 Kč od 6. 12. 2018 do zaplacení, smluvní pokuty z prodlení podle čl. VIII odst. 1 písm. d) úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % denně z jistiny 10.000 Kč od 6. 1. 2019 do dne podání žaloby ve výši 5.000 Kč 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudu je dána bydlištěm žalovaného v ČR podle čl. 2 Luganské úmluvy. 4. Z výpisu z účtu soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10.000 Kč. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že účastníky jsou právní předchůdce žalobkyně ([anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa]) a žalovaný. Smlouva není podepsána žádným z účastníků smlouvy, pouze u žalovaného je uvedeno, že byl proveden podpis elektronickým kódem [číslo]. 6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10.000 Kč. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10.000 Kč Uzavření smlouvy o úvěru nebylo prokázáno, resp. nebylo prokázáno, že text smlouvy o úvěru, který žalobkyně předložila k důkazu, je tím textem smlouvy, se kterým byl žalovaný seznámen a se kterým vyslovil souhlas. Číslo u podpisu žalovaného na smlouvě soud v tomto ohledu nijak nepřesvědčilo. Na jednání se žalobkyně nedostavila, čímž se zbavila možnosti vyslechnout si poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., a neunesla tak v tomto ohledu břemeno důkazní. 9. Soud proto posoudil nárok toliko podle § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení v částce 10.000 Kč, která byla připsána na bankovní účet žalovaného. Soud přiznal též zákonný úrok z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V ostatním soud žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 817,01 Kč, přičemž tato částka představuje 33 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15.000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.