208 C 29/2020-140 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že s žalovaným uzavřela 19. 7. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu zapůjčila částku 224.000 Kč. Žalovaný se zavázal, že předmětnou částku vrátí nejpozději do 31. 10. 2017. Dále se žalovaný zavázal uhradit sankční úrok z prodlení ve výši 0,04 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, a to až do úplného zaplacení. Dosud však předmětnou částku žalobkyni nevrátil. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že předmětnou částku žalobkyni již vrátil a to tak, že částku 101.000 Kč vrátil takovou formou, že žalobkyni byl dodán nábytek do jejího domu na adrese [obec a číslo] v hodnotě 101.000 Kč. Jednalo se o nábytek do koupelny a dětského pokoje a k jeho dodání a montáži došlo v průběhu druhé poloviny roku 2017. V průběhu asi 8. týdne roku 2018 žalovaný vrátil na poskytnutou zápůjčku částku 30.000 Kč. Tuto částku předal manželovi žalobkyně panu [celé jméno svědka], a to ve dveřích na jejich adrese [obec a číslo]. Částka pocházela ze soukromých prostředků žalovaného. Prostředky byly předávány manželovi žalobkyně uložené v obálce. Dne 4. 6. 2018 žalovaný vrátil částku 93.000 Kč, kterou předal v hotovosti přímo žalobkyni, a to ve dveřích jejího domu na adrese [obec a číslo]. Prostředky byly předány uložené v obálce. Dne 4. 6. 2018 kolem 9:00 hodiny žalobkyně telefonicky kontaktovala žalovaného a sdělila mu, že chce vrátit zbytek půjčených peněz. Žalovaný však neměl takovou částku k dispozici, měl pouze 45.000 Kč. Proto žalovaný 4. 6. 2018 ihned po rozhovoru s žalobkyní kontaktoval telefonicky svoji manželku, tehdy přítelkyni [jméno] [celé jméno svědkyně], dříve [příjmení], a požádal ji, zda by mu zapůjčila částku 48.000 Kč Tyto prostředky vybrala ze svého účtu u [anonymizováno] Částku 48.000 Kč předala [celé jméno svědkyně] žalovanému v hotovosti v 4. 6. 2018 v době mezi 11:00 a 12:00 hodin v [obec]. K této částce žalovaný přidal svých 45.000 Kč a vše předal žalobkyni v době mezi 19:30 a 20:00 hodin v jejím domě a pak šel na pivo. 3. Smlouvou o zápůjčce datovanou 19. 7. 2017 uzavřenou mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem a shodným tvrzením účastníků, má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena uvedená smlouva, na základě které žalobkyně zapůjčila žalovanému částku 224.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 31. 10. 2017 s tím, že zápůjčka byla poskytnuta jako bezúročná a při nedodržení termínu splatnosti běží sankční úrok ve výši 0,04 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, a to až do doby úplného splacení. 4. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že žalobkyni na uvedenou zápůjčku vrátil v průběhu druhé poloviny roku 2017 částku 101.000 Kč tak, že jí byl dodán nábytek do koupelny a dětského pokoje v jejím domě na adrese [adresa žalobkyně, svědka a žalovaného], prováděl instalaci nábytku. Bylo to někdy na jaře, určitě ne ve druhé polovině roku. Jednalo se o skříň na záchod a vybavení dětského pokoje v podobě nějaké skříně a stolečku. Montáž prováděl s panem [celé jméno svědka] O platbě za tento nábytek svědek nic nevěděl. Nábytek byl dodán [právnická osoba] [příjmení], instalace trvala jedno dopoledne. Žádné listiny ani nic podobného svědek s žalobkyní neřešil, to měl na starost pan [celé jméno svědka] jako výrobní mistr. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že v roce 2017 instaloval nábytek v domě žalobkyně v [obec], bylo to na jaře. Jednalo se o postel skříň do dětského pokoje, tento nábytek vyráběl přímo svědek a jeho kolega tehdy montoval nějakou skříň na záchodě. Svědek uvedl, že vůbec neví, jakým způsobem byl ten nábytek hrazen. Byl to nábytek od firmy [anonymizováno] [příjmení], kde tehdy svědek pracoval. Kromě tohoto případu již žádný nábytek v domě žalobkyně neinstaloval. Svědek [celé jméno svědka] k tomu uvedl, že je pravdou, že v roce 2017 se účastnil instalace nábytku u žalobkyně v [obec], bylo to někdy na jaře a byl tam společně s výše uvedenými svědky. Instaloval tam dětský pokojíček – šatní skříň a nějaká malá skříň a skříňka na záchod. Co se týče platby, takto neřešil, to řešil přímo žalovaný. Cena toho nábytku se mohla pohybovat kolem 30.000 Kč až 35.000 Kč. Svědek dále uvedl, že někdy v červnu 2018, když rozjížděli s žalobkyní [právnická osoba] [anonymizováno], byl u ní doma v [obec], mohlo to být kolem sedmé večer. Žalobkyně tehdy říkala, že po SMS jednala s žalovaným ohledně té její pohledávky, a že tam má žalovaný k večeru přijet a požádala svědka, aby u toho byl přítomen, protože její manžel nebyl doma. Když přijel žalovaný, šel s žalobkyní do kuchyně, kde byl přítomen i svědek, který slyšel, jak žalovaný sdělil žalobkyni, že firma zkrachovala a že žádné peníze nemá. Žalobkyně mu řekla, že jí to nezajímá, že ta pohledávka je mezi ní a žalovaným jakožto fyzickými osobami. Žalovaný žádné peníze žalobkyni nepředal a odešel. Provedenými důkazy sice bylo prokázáno, že žalobkyni skutečně byl v roce 2017 dodán nábytek od firmy [anonymizováno] [příjmení], ale žádným z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k nějaké dohodě ohledně uhrazení předmětné zápůjčky či její části formou dodání tohoto nábytku. Navíc, výše uvedení svědci, kteří předmětný nábytek dodali a instalovali, shodně potvrdili, že k tomu došlo na jaře roku 2017 a nikoliv v jeho druhé polovině, jak tvrdil žalovaný. S ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce je tak zřejmé, že tento nábytek byl dodán a instalován ještě před jejím uzavřením. Za těchto okolností pak nejsou podstatná další tvrzení žalovaného týkající se okolností kolem firmy [anonymizováno] [příjmení], její insolvence, případných sporů mezi žalovaným a svědkem [celé jméno svědka] apod. I samotná cena dodaného nábytku, která dle svědka [celé jméno svědka] mohla být kolem 30.000 Kč až 35.000 Kč, neodpovídá tvrzení žalovaného, že byl dodán nábytek v hodnotě 101.000 Kč. 5. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že někdy v průběhu 8. týdne roku 2018 v hotovosti předal manželovi žalobkyně částku ve výši 30.000 Kč jako splátku předmětné zápůjčky. Svědek [celé jméno svědka], manžel žalobkyně uvedl, že neví nic o tom, že by mu žalovaný předával nějaké peníze, které by se měly týkat splácení nějakého dluhu žalobkyni. Je pravdou, že se někdy v minulosti s žalovaným několikrát setkal v době, kdy žalobkyně pro žalovaného pracovala ve [právnická osoba] [příjmení], nicméně docházelo mezi nimi k předávání nějakých listin, které se uvedené práce týkaly, peníze takto předávány svědkovi nebyly. Za této situace, kdy žalobkyně popírá, že by k tvrzenému předání částky 30.000 Kč došlo a žalovaný neoznačil žádný další důkaz k prokázání předání této částky žalobkyni, dospěl soud k závěru, že toto tvrzení žalovaný neprokázal. 6. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že dne 4. 6. 2018 v hotovosti zaplatil žalobkyni na splacení předmětné zápůjčky částku 93.000 Kč. Svědkyně [celé jméno svědkyně] sice potvrdila, že někdy v létě 2018 žalovanému půjčila částku kolem 50.000 Kč, aby mohl splatit půjčku žalobkyni, což bylo v řízení potvrzeno výpisem z jejího účtu [číslo] vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a elektronickou komunikací mezi ní a žalovaným ze dne 4. 6. 2018, nicméně samotnému předání peněz přítomna již nebyla. Za situace, kdy žalobkyně popírá, že by k tvrzenému předání částky 93.000 Kč dne 4. 6. 2018 vůbec došlo a žalovaný neoznačil žádný další důkaz k prokázání předání této částky žalobkyni, dospěl soud k závěru, toto tvrzení žalovaný neprokázal. 7. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění. 8. Při právním hodnocení soud věc posuzoval v souladu s § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a dospěl k následujícímu skutkovému a právnímu závěru. Mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla uzavřena dne 19. 7. 2017 výše uvedená smlouva o zápůjčce na základě které žalobkyně zapůjčila žalovanému částku 224.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 31. 10. 2017 s tím, že zápůjčka byla poskytnuta jako bezúročná a při nedodržení termínu splatnosti běží sankční úrok ve výši 0,04 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, a to až do doby úplného splacení. Žalovaný však zapůjčené finanční prostředky dosud žalobkyni nevrátil a soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 224.000 Kč spolu se sjednaným úrokem z prodlení ve výši 0,04 % denně od 1. 11. 2017 do zaplacení. Jak je konstatováno výše, v řízení nebyla prokázána tvrzení žalovaného, že celou zapůjčenou částku žalobkyni již vrátil a to 4. 6. 2018 předáním hotovosti ve výši 93.000 Kč žalobkyni, předáním hotovosti 30.000 Kč manželovi žalobkyně v průběhu 8. týdně roku 2018 a dále částku 101.000 Kč formou dodání nábytku od firmy [anonymizováno] [příjmení] ve druhé polovině roku 2017. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobkyně sice měl