7 C 124/2022-22 — Okresní soud v Šumperku

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není přípustné odvolání. 2. Žalobkyně se návrhem podaným u Okresního soudu v Šumperku dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 8.893,55 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný u žalobkyně odebral zboží dle dodacích listů [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný svým podpisem na shora uvedených dodacích listech potvrdil převzetí odebraného zboží. Za odebrané zboží žalobkyně vystavila fakturu [číslo] ze dne [datum] na částku 16.093,55 Kč splatnou dne 13. 10. 2020. Žalovaný na tuto fakturu uhradil dne 8. 1. 2021 částku 5.200 Kč a dne 5. 11. 2021 částku 2.000 Kč, k úhradě zbývá částka 8.893,55 Kč. Ke kupní ceně zboží žalobkyně tvrdila, že žalovaný si zboží zakoupil v prodejně žalobkyně, kde je u prodávaného zboží cena uvedena, dále je žalovaný pravidelným zákazníkem žalobkyně a žalovaný obdržel od žalobkyně fakturu [číslo] v níž byla uvedena cena jednotlivých položek. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení se zaplacením dlužné částky, domáhá se žalobkyně kromě zaplacení dlužné částky také zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. 3. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný. 4. Ve věci bylo postupováno dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud dospěl po provedení důkazů, a to dodacího listu [číslo] ze dne [datum], dodacího listu [číslo] ze dne [datum], dodacího listu [číslo] ze dne [datum], daňového dokladu – faktury [číslo] upomínky ze dne [datum] a ze dne [datum] k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně dodávala žalovanému zboží, které žalovaný převzal dne [datum], [datum] a [datum]. Kupní cena za převzaté zboží byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] vystavenou na částku 16.093,55 Kč a splatnou dne 13. 10. 2020. Žalovaný na shora uvedenou fakturu uhradil dle tvrzení žalobkyně dne 8. 1. 2021 částku 5.200 Kč a dne 5. 11. 2021 částku 2.000 Kč, je tak v prodlení se zaplacením částky ve výši 8.893,55 Kč jako kupní ceny za odebrané zboží. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani poté, co byl k jejímu zaplacení vyzván upomínkami žalobkyně. 6. Podle § 2085 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se jako koupě movité věci se posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou. Za kupní smlouvu se vždy považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit. Podle odst. 2 téhož ustanovení mají-li strany vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny, platí za ujednanou kupní cena, za niž se týž nebo srovnatelný předmět v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává. 7. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh je důvodný. Mezi účastníky byl v souladu s § 2079 odst. 1 o. z. uzavřen smluvní vztah, z něhož pro žalobkyni vyplývala povinnost odevzdat žalovanému jím vybrané zboží a pro žalovaného vyplývala povinnost zaplatit za něj žalobkyni kupní cenu. Žalobkyně splnila svou povinnost, když dodala žalovanému jím vybrané zboží, které žalovaný převzal. Žalovaný nesplnil svou povinnost podle § 2079 odst. 1 o. z. zaplatit za zboží kupní cenu. Žalovaný tak dluží žalobkyni na kupní ceně za dodané zboží dosud neuhrazenou částku ve výši 8.893,55 Kč. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení kupní ceny za dodané zboží v žalované výši, a to včetně úroku z prodlení, na nějž má žalobkyně nárok v souladu s § 1970 o. z., a jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, který nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 11. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k zaplacení nebo pro povolení splátek neshledal žádné důvody.