7 C 93/2020-63 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala stanovení povinnosti žalovanému přispívat jí na její výživu částkou 1.000 Kč měsíčně, a to od 2. 9. 2017 s tím, že dne [datum] se jim narodila dcera [jméno] [celé jméno žalobkyně], žalobkyně je svobodná, s žalovaným žila od [anonymizováno] [rok] ve společné domácnosti. Žalovaný na její obživu ničeho nepřispívá. Při svém výslechu dne [datum] žalobkyně doplnila, že má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, k nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], kterou má v péči její matka [jméno] [celé jméno žalobkyně], ve výši [částka] měsíčně a k nezletilé [jméno] [příjmení], [datum narození], svěřené do péče otce [jméno] [příjmení], ve výši [částka] měsíčně, s nezletilou se nestýká. Žalobkyně uvedla, že nepožaduje výživné za dobu od [datum] do [datum], neboť v tuto dobu byla [anonymizována čtyři slova] [stát. instituce]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Potvrzením o provedené lustraci v ISZR bylo prokázáno, že nezletilá [jméno] [celé jméno žalobkyně] se narodila dne [datum] (č. l. 6). 4. Soud z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], zjistil, že nezletilá [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], byla svěřena do péče [jméno] [celé jméno žalobkyně], žalobkyni byla stanovena povinnost platit výživné [částka] měsíčně a žalovanému soud stanovil povinnost platit výživné částkou [částka] měsíčně. [Anonymizovaný odstavec.] 6. Z ostatních provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci. 7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyni a žalovanému se jako nesezdaným rodičům dne [datum] narodila dcera [jméno] [celé jméno žalobkyně], která byla rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], svěřena do péče [jméno] [celé jméno žalobkyně], přičemž žalobkyni byla stanovena povinnost platit výživné [částka] měsíčně a žalovanému soud stanovil povinnost platit výživné částkou [částka] měsíčně. Žalobkyně [anonymizováno] od [datum] do [datum] [anonymizována čtyři slova] [stát. instituce]. 8. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. 9. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. 10. Podle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. 11. Podle § 922 odst. 2 o. z. výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu. 12. Ústavní soud se ve svém usnesení ze dne 9. 6. 2021 pod sp. zn. III. ÚS 1133/21 ztotožnil se závěrem obecných soudů, které konstatovaly, že nárok na výživné neprovdané matce nelze přiznat (ani zpětně), pokud jej uplatní po dvou letech po porodu, když dvouletá lhůta pro uplatnění nároku je prekluzivní. Ústavní soud k tomu výslovně uvádí:„ …Namítá-li stěžovatelka, že její právní postavení by se stalo při výkladu stojícím na dvouleté prekluzivní lhůtě pro uplatnění nároku nevýhodným oproti účastníkům, kteří mohou uplatnit svá práva v tříleté promlčecí lhůtě, je třeba uvést, že v posuzované věci jde o nárok na výživné. Ten je podle § 922 občanského zániku nárokem, jenž lze (mimo zákonem stanovených výjimek) uplatnit vždy jen do budoucna ode dne zahájení soudního řízení. Výživné neprovdané matky je v tomto smyslu výjimkou, beneficium zohledňující nastalou situaci neprovdané matky po porodu. Neprovdaná matka tedy může kdykoli v průběhu dvou let od porodu nejen svůj nárok uplatnit do budoucna (za dobu od podání návrhu do dvou let od porodu), ale může také žádat přiznání výživného zpětně (za dobu ode dne porodu do dne podání návrhu). V obou případech bude dosaženo toho, že nejpozději ke dni uplynutí dvou let po porodu jí bude výživné za 24 měsíců, požádá-li si o něj v tomto rozsahu, přiznáno. Po uplynutí této lhůty výživné, stejně tak jako úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem, již přiznat nelze (§ 922 odst. 2 občanského zákoníku). Má-li stěžovatelka za to, že se její nárok na výživné promlčuje v obecné tříleté lhůtě, Ústavní soud poukazuje na § 613 občanského zákoníku, podle kterého právo na výživné nepodléhá promlčení, avšak jednotlivé splátky výživného jako forma plnění vyživovací povinnosti promlčení podléhají. V případech, kdy zákon stanoví možnost výživné přiznat i zpětně, je však vždy stanovena lhůta, ve které lze výživné zpětně přiznat. V případě výživného pro děti § 922 odst. 1 občanského zákoníku výslovně stanoví možnost přiznat výživné zpětně za dobu nejdéle tří let (zde tedy stanovená doba svým rozsahem koresponduje s délkou obecné promlčecí lhůty), ve věcech výživného neprovdané matky a úhrady nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze podle § 922 odst. 2 občanského zákoníku přiznat tato plnění nejdéle dva roky ode dne porodu. V obou případech však po uplynutí zákonem stanovené doby, za kterou lze přiznat výživné zpětně, možnost přiznat tyto nároky zaniká. Shodně na věc nahlíží komentářová literatura (srov. [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] - [anonymizována dvě slova]. Svazek [anonymizována dvě slova] [číslo] [obec]: [anonymizováno], [rok], s. [číslo], kde se uvádí, že výživné neprovdané matky a úhrady nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat zpětně, a to za období ode dne porodu do dvou let po porodu, bylo-li řízení zahájeno v této době, a dále že nárok neprovdané matce nelze přiznat (ani zpětně), pokud jej uplatní po dvou letech po porodu.“ 13. Soud posoudil vyjádření žalobkyně ze dne [datum], že nepožaduje výživné za dobu od 2. 9. 2018 do 15. 11. 2018, neboť v tuto dobu byla [anonymizována čtyři slova] [stát. instituce], podle jeho obsahu jako částečné zpětvzetí žaloby, a proto výrokem I. tohoto rozsudku v části, v níž žalobkyně požadovala, aby jí byl žalovaný povinen přispívat na její výživu částkou 1.000 Kč měsíčně, a to od 2. 9. 2018 do 15. 11. 2018, řízení v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil. 14. Ve zbývajícím rozsahu, pokud se žalobkyně domáhala, aby jí byl žalovaný povinen přispívat na její výživu částkou 1.000 Kč měsíčně, a to od 2. 9. 2017 do 1. 9. 2018 a od 16. 11. 2018 nadále, pak soud žalobu v souladu s § 922 odst. 2 o. z., a zejména pak s odkazem na shora citované rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2021 sp. zn. III. ÚS 1133/21, zamítnul, když nezletilá dcera žalobkyně a žalovaného [jméno] [celé jméno žalobkyně] se narodila dne [datum] a žalobkyně podala žalobu až dne [datum], tedy deset měsíců po uplynutí dvouleté prekluzivní lhůty, která počala běžet dnem narození nezletilé [jméno]. S ohledem na to, že žalobkyně podala žalobu opožděně, soudu nezbylo, než rozhodnout tak, jak je ve výroku II. rozsudku uvedeno. 15. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobkyně byla v řízení neúspěšná a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.