8 C 227/2022-20 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným došlo dne 21. 2. 2017 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 23.000,00 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3.220,00 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 4.600,00 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 9.200,00 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobkyně dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 690,00 Kč počínaje 28. 2. 2017, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 4. 2018. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 3. 4. 2018. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 12.600,00 Kč. Ke dni postoupení 29. 11. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným, částku 27.420,00 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Jak žalobkyně uvedla již výše, požaduje po žalovaném pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 10.400,00 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 23.000,00 Kč a částkou ve výši 12.600,00 Kč zaplacenou žalovaným na tuto jistinu, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.490,31 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10.400,00 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1.490,31 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50% ročně počítaný z dlužné jistiny od 4. 4. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru datovanou 21. 2. 2017 má soud za prokázané, že mezi žalovaným a výše uvedenou společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly poskytnuty žalovanému finanční prostředky ve výši 23.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit včetně úroku 3.220 Kč, administrativního poplatku 4.600 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek 9.200 Kč v 58 týdenních splátkách po 690 Kč. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek datovanou 29. 11. 2019 a uzavřenou mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, oznámením o postoupení pohledávky datovaným 29. 11. 2019 a dokladem o odeslání, má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba], postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. 5. Předžalobní výzvou a dokladem o odeslání, má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě žalované částky. 6. Z dalších důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění. 7. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto věc posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného od 1. 12. 2016. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům. Mezi výše uvedenou právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 21. 2. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 23.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně úroku 3.220 Kč, administrativního poplatku 4.600 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek 9.200 Kč v 58 týdenních splátkách po 690 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nebylo žalobkyní tvrzeno ani prokazováno s tím, že žalobkyně požaduje po žalovaném pouze bezdůvodné obohacení odpovídající rozdílu mezi poskytnutou částkou 23.000 Kč a již žalovaným splacenou částkou 12.600 Kč. Soud proto nárok žalobkyně posuzoval jako vydání bezdůvodného obohacení v souladu s § 2991 občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 23.000 Kč, přičemž na splátkách zaplatil 12.600 Kč, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.400 Kč. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 žalobkyni nenáleží požadované úroky z prodlení a soud proto žalobu v této části zamítl. 13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobkyně měla ve sporu úspěch a soud jí tak přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta za zastupování ve výši 900 Kč, dle § 14b, odst. 1, písm. c), bodu 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava, podání žaloby, předžalo