16 C 68/2023-103 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se domáhala, společně s [celé jméno žalobkyně], v řízení zahájeném u Okresního soudu v Šumperku žalobou podanou dne [datum] vydání historických vozidel, a to žalobkyně vydání historického vozidla [značka automobilu], [registrační značka], [příjmení] [číslo], dále historického vozidla [značka automobilu] [anonymizována čtyři slova], identifikačního čísla [číslo] a [celé jméno žalobkyně] vydání historického vozidla [značka automobilu] [příjmení] [příjmení], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Návrh podaly s odůvodněním, že předmětná vozidla jsou v jejich výlučném vlastnictví a žalovaná je neoprávněně zadržuje. 2. V průběhu řízení žalovaná vydala žalobkyni vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], [příjmení] [číslo] a [celé jméno žalobkyně] vozidlo [značka automobilu] [příjmení] [příjmení], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Podáním ze dne [datum] pak žalobkyně a [celé jméno žalobkyně] vzaly návrh zpět, a to ve vztahu k vydaným vozidlům, když pokud jde o žalobkyni, tak se jednalo o částečné zpětvzetí žaloby, neboť předmětem řízení nadále zůstává požadavek na vydání historického vozidla [anonymizováno 5 slov], identifikačního čísla [číslo] a pokud jde o [celé jméno žalobkyně], tak tato vzala návrh zpět v plném rozsahu a požádala o zastavení řízení a přiznání nákladů řízení. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 5. 2023, č. j. 16 C 68/2023-71, pak bylo řízení ve vztahu k [celé jméno žalobkyně] zastaveno zcela, a ve vztahu k žalobkyni pak bylo zastaveno částečně. Současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu k [celé jméno žalobkyně], když vůči ní řízení bylo skončeno. 3. Mezi účastníky je nesporné, že vozidlo, které je předmětem řízení, se nachází v prostorách, které jsou pronajaty žalované, a že tedy žalovaná toto vozidlo zadržuje. Své jednání žalovaná odůvodňuje tím, že žalobkyně neprokázala, že je vlastníkem předmětného vozidla, když vozidlo není zapsáno v registru historických vozidel a pouze kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a panem [celé jméno svědka] neprokazuje její vlastnictví, neboť vozidlo není řádně identifikováno. 4. Z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní jako kupující a [celé jméno svědka] jako prodávajícím, bylo zjištěno, že byla uzavřena dle § 2079 obč. zák., a je v ní konstatováno, že prodávající je výlučným vlastníkem osobního motorového vozidla [značka automobilu] [anonymizována čtyři slova], identifikačního čísla [číslo], bez uvedení čísla motoru, s počtem ujetých km [anonymizována dvě slova]. Kupující toto vozidlo koupila a přijala do svého výlučného vlastnictví se všemi součástmi, právy a příslušenstvím ve stavu jak stojí a leží, za kupní cenu ve výši 130.000 Kč, která byla zaplacena dne [datum] v hotovosti. Kupující pak prodávané vozidlo převzala při podpisu smlouvy, přičemž také převzala klíče a další příslušenství. Vlastnické právo k prodávanému vozidlu přechází na kupující dnem zaplacení kupní ceny. 5. Z čestného prohlášení [celé jméno svědka], narozeného [datum], bytem [adresa svědka], ze dne [datum], které je opatřeno jeho vlastnoručním podpisem, bylo zjištěno, že v něm čestně prohlašuje, že dne [datum] uzavřel s žalobkyní kupní smlouvu, která je nedílnou součástí tohoto prohlášení a předmětné vozidlo [značka automobilu] [anonymizována čtyři slova], identifikačního čísla [číslo], jí následně předal. 6. Žalovaná navrhla výslech [celé jméno svědka] a tento byl soudem předvolán k jednání, jež bylo nařízeno na den [datum], které bylo následně odročeno. Neúčast [celé jméno svědka] pak omluvila jeho dcera [jméno] [příjmení] z důvodu zdravotního stavu a věku, s tím, že má [anonymizováno] let, není si vědom, v jaké věci by měl svědčit, osoby uvedené na předvolání nezná a při svém zdravotním stavu nemůže sám cestovat. S ohledem na toto sdělení pak soud návrh žalované na výslech tohoto svědka zamítnul, neboť skutečnosti, které měly být při jeho výslechu zjištěny, je možno prokázat ze shora uvedené kupní smlouvy uzavřené ohledně předmětného vozidla. Současně soud zamítl provedení důkazu výslechem svědka [příjmení] [jméno], který měl být rovněž vyslechnut ke skutečnostem, ohledně vlastnictví vozidla, a dále ke zjištění, odkdy a kdo vozidlo do předmětných prostor umístil. Soud má za to, že zjištění těchto skutečností je v řízení irelevantní, neboť žalobkyně své vlastnické právo prokázala předmětnou kupní smlouvou, dále čestným prohlášením prodávajícího [celé jméno svědka] a také tím, že disponuje klíči od předmětného vozidla a je tudíž jejím vlastníkem a oprávněným držitelem. 7. Podle ust. § 1040 odst. 1 obč. zák. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 8. Podle ust. § 1041 odst. 1 obč. zák. kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu. 9. Podle ust. 1042 obč. zák. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. 10. Podle ust. § 2 písm. a) vyhl. č. 240/2002 Sb., pro účely této vyhlášky se rozumí a) průkazem historického vozidla doklad, kterým se osvědčuje, že vozidlo plní technické podmínky a požadavky stanovené Mezinárodní federací historických vozidel - Fédération Internationale des Véhicules Anciens (dále jen "mezinárodní organizace FIVA") ;1) nahrazuje technický průkaz silničního motorového vozidla a přípojného vozidla. 11. Na základě shora uvedeného prokazování dospěl soud k závěru, že návrh je důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se stala na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] s prodávajícím [celé jméno svědka] a žalobkyní jako kupující, výlučným vlastníkem předmětného motorového vozidla [značka automobilu] [anonymizována čtyři slova], identifikačního čísla [číslo]. Z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost žalované vozidlo zaregistrovat k provozu, když průkaz historického vozidla ve smyslu ust. § 2 písm. a) vyhl. č. 240/2002 Sb., se vydává v případě, že majitel tohoto vozidla chce vozidlo provozovat na pozemních komunikacích. Průkaz historického vozidla je dokladem, který osvědčuje, že vozidlo plní technické podmínky a požadavky stanovené Mezinárodní federací historických vozidel a současně nahrazuje technický průkaz silničního motorového vozidla a přípojného vozidla. Pokud tedy žalobkyně, jako vlastník vozidla, nemá v úmyslu toto vozidlo používat k provozu na pozemních komunikacích, nemá ani povinnost získat průkaz historického vozidla, když podrobnější podmínky pro jeho získání pak upravuje vyhláška č. 355/2006 Sb., v níž se stanoví způsob a podmínky registrace, provozu, způsobu a podmínek, testování historických a sportovních vozidel a způsobu a podmínek testování silničního vozidla, které je registrováno v registru silničních vozidel. Údaje, které by byly případně uvedeny v průkazu historického vozidla či v technickém průkazu silničního motorového vozidla, pak nemají vliv na to, kdo je skutečným vlastníkem vozidla, když nabývání vlastnictví k movité věci je ovládáno principem tzv.„ tradice“, tedy přímým předáním movité věci, a pokud jde o motorové vozidlo, předáním zejména klíčů od vozidla. Vznik vlastnického práva se tedy odvíjí od faktického převzetí vozidla. V tomto směru je třeba odkázat na judikaturu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci 32 Odo 1222/2006, kde je sice zmiňováno ust. § 132 obč. zák. účinného do 31. 12. 2013, avšak je možno toto rozhodnutí vztáhnout i na občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014. Převod vlastnického práva k vozidlu tedy není vázán na okamžik jakékoliv registrace vozidla, pokud to není stranami dohodnuto přímo ve smlouvě, ale je výlučně vázán na převzetí vozidla a jeho odevzdání kupujícímu, což není pouze ve smyslu převzetí samotného auta, ale také jeho klíčů. V řízení nebylo zjištěno, že by si prodávající a kupující dohodli jiný okamžik převodu vlastnického práva k vozidlu, což není zákonem vyloučeno, ale naopak se výslovně dohodli na převodu vlastnického práva zaplacením kupní ceny ve výši 130.000 Kč, a to v ust. odst. IV., poslední věta kupní smlouvy ze dne [datum]. 12. Současně je také třeba upozornit, v případě pochybností o nabytí vlastnického práva žalobkyní, že žalobkyně je nepochybně oprávněným držitelem vozidla, neboť má od vozidla klíče, a jako oprávněný držitel má stejná práva jako vlastník vozidla. Žalovaná tedy do jejích vlastnických práv a případných práv oprávněného držitele neoprávněně zasahuje, neboť vozidlo zadržuje a soud jí proto uložil povinnost, aby vozidlo žalobkyni vydala. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 54.316,96 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 215.000 Kč sestávající