9 C 52/2023-60 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu v Šumperku se žalobce domáhá určení vlastnictví k nově vytvořenému pozemku p. [číslo] s následujícím odůvodněním. Žalobce je, na základě kupní smlouvy ze dne [datum], výlučným vlastníkem pozemku p. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí]. Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník sousedního pozemku p. [číslo] trvalý travní porost, o výměře [výměra], v [katastrální uzemí]. Vůči části pozemku p. [číslo] žalobce uplatňuje námitku mimořádného vydržení. K dané části pozemku p. [číslo] žalobce nechal zpracovat geometrický plán [číslo] v němž je předmětný vydržený pozemek označen jako pozemek p. [číslo] trvalý travní porost, o výměře [výměra]. Vydržecí doba předchůdců žalobce – [anonymizováno] – začala běžet [datum]. Žalobce pokračoval v držení části pozemku žalovaného od nabytí vlastnického práva k označeným nemovitostem v roce 2007. V době koupě byl pozemek p. [číslo] spolu s částí pozemku p. [číslo] oplocen stávajícím způsobem, kdy na projednávané části pozemku je umístěna i stavba zahradního skleníku a žalobce tuto část pozemku běžně užíval v poctivém úmyslu (například zde pravidelně sekal trávu a využíval skleník). Pokud je žalobci známo, oplocení, které zahrnuje i oplocení části pozemku p. č [číslo], je původní, a bylo postaveno již v roce 1971, kdy byla zkolaudována zástavba rodinných domů bývalého Státního statku [obec]. Žalobce žalovaného vyzýval k poskytnutí součinnosti při podání návrhu na dělení pozemku p. [číslo] dle geometrického plánu [číslo] následné podání návrhu na zápis vlastnického práva k nově vzniklému pozemku p. [číslo] o výměře [výměra], formou záznamu, ve prospěch žalobce. Žalovaný součinnost neposkytnul, na předžalobní výzvu nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani písemně ani u jednání konaného dne [datum], kdy pouze konstatoval, že by byl ochoten prodat projednávanou část pozemku za částku [částka] za 1m2. S uvedeným návrhem žalobce souhlasil, ke smírnému vyřešení sporu z důvodu na straně žalovaného však nedošlo. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění: 3. Ze smlouvy o převodu pozemků [spisová značka] s datem [datum rozhodnutí] soud zjistil, že stranami smlouvy byli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako nabyvatelé a [anonymizována tři slova] jako převádějící. Předmětem smlouvy je pozemek p. [číslo] o výměře [výměra] a p. [číslo] (zahrada). 4. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že stranami smlouvy byli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávající a [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] jako kupující. Předmětem smlouvy je prodej budovy [adresa], pozemku st. [parcelní číslo] a pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] u [anonymizováno]. 5. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum] soud zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemku p. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům a pozemku p. [číslo] (zahrada o výměře [výměra]) v k. ú. [obec] u [anonymizováno], vše zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], a to nejprve na základě smlouvy kupní z [datum] a následně dle smlouvy darovací ze dne [datum]. 6. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum] soud zjistil, že žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku p. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č. p. a pozemků [číslo], [číslo] a pozemku [číslo] o výměře [výměra] v k. ú. [obec] u [anonymizováno], vše zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] 7. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení], narozeného [datum], soud zjistil, že tento bydlí v obci [obec] od roku 1971 a potvrzuje, že oplocení„ bytovek“ bývalého státního statku [obec] je původní od roku 1971 1972, nikdo jej nepředělával. 8. Ze svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že oplocení projednávaného pozemku žalobce se od roku 1972 nebo 1973 nezměnilo. 9. Z geometrického plánu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [datum], [číslo] soud zjistil grafické znázornění a rozměr nově vytvořeného pozemku p. [číslo]. 10. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce žalovanému oznamuje, že došlo k mimořádnému vydržení pozemku nově označeného jako [číslo] na úkor pozemku žalovaného p. [číslo] neboť oplocení, které zahrnuje i pozemek p. [číslo] je původní a bylo užíváno již předchůdci žalobce. Žalobce žalovaného požádal o poskytnutí součinnosti při zápisu vydrženého pozemku do katastru nemovitostí. Z podací stvrzenky je zřejmé odeslání písemnosti [datum]. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 11. Od roku 2001 právní předchůdci žalobce ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]) užívali jako vlastníci na základě smlouvy o převodu pozemků z [datum] (mimo jiné) pozemek p. [číslo] (zahrada) o výměře [výměra]. Žalobce označený pozemek začal užívat jako vlastník v roce 2007 na základě kupní smlouvy z [datum]. Pozemek p. [číslo] byl nejpozději od roku 2001 oplocen spolu s částí pozemku p. [číslo] geometrickým plánem [číslo] z [datum] nově označenou jako [číslo], o výměře [výměra]. Předchůdci žalobce od roku 2001 a žalobce od roku 2007 pozemek p. [číslo] část pozemku p. [číslo] o výměře [výměra] v rámci oplocení užívali jako vlastní, aniž by proti rozsahu užívání a umístění oplocení kdokoliv vznesl námitky. 12. Podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle odst. 3 cit. ustanovení do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. 13. Podle § 130 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Soud dospěl k těmto právním závěrům: 14. V řízení bylo prokázáno, že žalobce vydržel část pozemku žalovaného specifikovanou ve výroku I. rozsudku, neboť byly naplněny podmínky ustanovení § 134 odst. 1 a 3 obč. zák., tedy že se započtením doby oprávněné držby svých právních předchůdců držel předmětný pozemek 10 let a tato držba byla v souladu s § 130 odst. 1 obč. zák. s ohledem ke všem okolnostem oprávněná. Soud vycházel z úpravy vydržení občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2014, a to s ohledem na počátek držení předmětného pozemku a datum vydržení, kdy obě tyto události se staly za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013. Předchůdci žalobce začali držet projednávanou část pozemku žalovaného, objektivně v dobré víře, v roce 2001, kdy nabyli vlastnické právo k pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] u [anonymizováno]. Žalobce pak pokračoval v užívání pozemku jako vlastního taktéž v dobré víře, takže ke [datum] označenou část pozemku vydržel. Žalovaný k dobré víře žalobce nebo jeho předchůdců ve vztahu k užívání projednávané části pozemku ničeho neuvedl. U jediného jednání, kterého se zúčastnil, souhlasil s prodejem projednávané části pozemku za dohodnutou cenu, dále již k předmětu sporu neuvedl ničeho a k jednání se nedostavil. Soud tak má z výše uvedených důvodů zato, že návrh žalobce je po právu a žalobě vyhověl. 15. Nad rámec již uvedeného soud dodává, že zákon č. 89/2012 Sb. zavedl ve svém ustanovení § [číslo] institut mimořádného vydržení. Tento stanoví, že uplynula-li dvojnásobná doba stanovená pro vydržení, tedy 20 let v daném případě ohledně nemovitých věcí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. S ohledem na přechodná ustanovení tato doba nemohla skončit dříve než uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy dříve jak v roce 2019. Jak dovodila aktuální judikatura (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021),„ podmínkou mimořádného vydržení (§ [číslo] ObčZ) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 ObčZ), ani – pro dobu držby před [datum] – držba oprávněná (§ 130 odst. 1 ObčZ1964), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele“. V § [číslo] až [číslo] je upravena vydržecí doba potřebná k řádnému vydržení; na mimořádné vydržení se tato ustanovení neaplikují. Soud má za to, že v daném případě, pokud by nebylo prokázáno, že předchůdci žalobce a žalobce byli v období od roku 2001 do roku 2011 skutečně objektivně v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem, tak bylo možné na daný případ aplikovat i právní úpravu institutu mimořádného vydržení a v takovém případě by to byl žalovaný, kdo by musel prokázat žalobcův nepoctivý úmysl, tedy že jednání žalobce při nabytí a výkonu držby bylo úmyslně nepoctivé (nemorální) v obecném smyslu, neboť je to žalovaný, koho v takovém případě tíží břemeno tvrzení a důkazní, přičemž otázka dobré víry žalobců by v takovém případě soudem vůbec řešena nebyla. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.