9 C 78/2022-28 — Okresní soud v Šumperku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 404 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení. V žalobě tvrdila, že žalovaná se nejprve zaregistrovala na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa]. Při registraci uvedla požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. K prokázání totožnosti žalovaná elektronickou cestou předložila kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě úspěšné registrace byla žalované v informačním systému žalobce založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaná následně prostřednictvím své klientské sekce požádala o poskytnutí úvěru a žalobkyně žádost o úvěr schválila. Žalobkyně poté uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] která byla následně uložena v klientské sekci žalované. Ve smlouvě žalobkyně jako úvěrující sjednala s žalovanou jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí nejpozději dne [datum] společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč. Žalobkyně poskytla žalované úvěr dne [datum] (datum odepsání úvěru z účtu žalobkyně) převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době neuhradila. Žalobkyně tak kromě jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč a poplatku ve výši 2 988 Kč požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od [datum] do zaplacení. Podle smlouvy o úvěru vznikl v důsledku prodlení žalované nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 8 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 416 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení, žalovaná ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila prohlášením učiněným v návrhu na zahájení řízení. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná jako úvěrovaný a žalobkyně jako úvěrující uzavřeli při použití elektronických prostředků komunikace na dálku, po ověření totožnosti žalované, smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 8 000 Kč. Z výpisů z účtu žalované a lustrace v databázi poskytovatelů úvěrů žalobkyně prověřila schopnost žalované úvěr splatit. Z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná měla v relevantní době příjem 35 054 Kč a kreditní obrat v desítkách tisíců korun. [příjmení] 8 000 Kč byla žalované zaslána dne [datum] na jí uvedený účet č. [bankovní účet]. Ve smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 2 988 Kč nejpozději dne [datum]. Ve smlouvě o úvěru účastníci sjednali pro případ prodlení úvěrovaného s plněním jakékoli části dluhu smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Pokuta byla splatná den následující po dni takového prodlení. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána výzvou ze dne [datum] k úhradě žalovaného nároku, dosud však na svůj dluh ničeho neuhradila. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 122 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 8 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 7. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že po ověření totožnosti a prověření schopnosti žalované úvěr splácet účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, která je svým charakterem zároveň spotřebitelským úvěrem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový úvěr ve výši 8 000 Kč a tuto povinnost splnila. Žalovaná se naopak zavázala tuto částku uhradit do [datum]. Bylo dále pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté finanční prostředky žalobkyni splatila, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaná neučinila. Soud proto shledal žalobu důvodnou jak co do jistiny, tak co do požadované smluvní pokuty, jejíž výše není v rozporu s § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, a co do požadovaného úroku z prodlení, na který žalobkyni vznikl nárok v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ode dne následujícího po dni, kdy se dluh stal splatným, tj. od [datum], a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal plně procesně úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Náklady ve výši 2 252 Kč sestávají ze soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalované, údaje o smlouvě, dlužných částkách) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč Částku 2 252 Kč je žalovaná povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.