11 C 272/2023-25 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 18. 5. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 10. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 058,63 Kč, částky 100 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 576 Kč a částky 217 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný a společnost , Anonymizováno, IČ , IČO, (dále také jen „předchůdkyně žalobkyně“), uzavřeli dne 29. 3. 2022 smlouvu o úvěru, tel. číslo, , platnou a účinnou ve znění smlouvy ze dne 20. 6. 2022, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, na základě které poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 27. 7. 2022 spolu s příslušenstvím, což ale neučinil. Strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného s vrácením jistiny smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaná částka byla tvořena jistinou ve výši 16 000 Kč; smluvní pokutou ve výši 1 576 Kč vypočtenou z jistiny 16 000 Kč od 28. 7. 2022 do 5. 1. 2023; náklady na upomínání ve výši 100 Kč, kdy mezi stranami byla sjednána výše úhrady za každou upomínku ve výši 50 Kč; kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 058,63 Kč počítaným za období od 28. 7. 2022 do 5. 1. 2023 z jistiny 16 000 Kč; a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, a to za osobní návštěvu v místě bydliště žalovaného ve výši 217 Kč. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni ke dni 5. 1. 2023, což bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, ale bezvýsledně.2. Podáním ze dne 14. 2. 2024 vzala žalobkyně žalobu co do částky 2 676 Kč představující smluvní pokutu ve výši 2 576 Kč a částky 100 Kč na poplatcích za upomínku zpět.3. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil.Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že stranami smlouvy jsou žalovaný a předchůdkyně žalobkyně. Předmětem smlouvy je poskytnutí částky 3 100 Kč žalovanému, který se zavázal tuto částku vrátit do 28. 4. 2022 s tím, že mohl požádat o prodloužení splatnosti tak, že uhradil poplatek 713 Kč a splátka se prodlouží o 30 dní. Úrok sjednán nebyl. Na smlouvě je vyznačena pouze v textu doložka, že žalovaný smlouvu podepsal potvrzením pomocí kódu zaslaném mu na telefonním číslo.5. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 20. 6. 2020 bylo zjištěno, že stranami smlouvy jsou žalovaný a předchůdkyně žalobkyně a touto smlouvou strany měnily a doplňovaly původní smlouvu. Předmětem smlouvy je poskytnutí částky 16 000 Kč žalovanému, který se zavázal tuto částku vrátit do 27. 7. 2022 s tím, že mohl požádat o prodloužení splatnosti tak, že uhradil poplatek 3 680 Kč a splátka se prodlouží o 30 dní. Úrok sjednán nebyl, RPSN za celý úvěr činila 1 552,6 %. Na smlouvě není podpis ani jedné ze stran.6. Z výpisu z účtu za březen 2022, strana 373, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na účet předchůdkyně žalobkyně částku 0,01 Kč jako identifikační platbu.7. Z výpisu z účtu za duben 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně dne 25. 4. 2022 zaslala na účet žalovaného částku 12 900 Kč.8. Z výpisu z účtu za březen 2022 bylo zjištěno, že dne 29. 3. 2022 zaslala předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného částku 3 100 Kč.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 11. 2022, společném prohlášení smluvních stran o dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 24. 1. 2023, potvrzení o provedení transakce, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně podepsaly smlouvu, kterou se zavázala předchůdkyně žalobkyně postupovat na žalobkyni pohledávky na základě dílčích smluv a žalobkyně se zavázala za postoupené pohledávky hradit úhradu. Strany potvrdily, že dne 5. 1. 2023 došlo k uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , Anonymizováno, ve výši 18 676 Kč. Žalobkyně uhradila platbu za portfolio 1/2023.10. Z podacího archu ze dne 17. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému zásilku.11. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 4. 2023 a podacího archu bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky 18 676 Kč vzniklé ze smlouvy č. , tel. číslo, .12. Další důkazy soud neprováděl, a to s ohledem na právní hodnocení, kdy bylo podstatné, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku na jeho účet, z jakého titulu a pohledávka byla postoupena na žalobkyni.Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:13. Předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, . vyplatila dne 29. 3. 2022 na účet žalovaného částku 3 100 Kč a dne 25. 4. 2022 částku 12 900 Kč, a to na základě smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 29. 3. 2022, ve znění ze dne 20. 6. 2022. Totožnost žalovaného byla ověřena za pomoci identifikační platby, kterou zaslal na účet předchůdkyně žalobkyně, kterou prokázal svou identitu a vlastnictví účtu, na který mu byly vyplaceny peníze. Mezi předchůdkyní žalobkyně společností , Anonymizováno, a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 11. 2022, na základě které byla uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , Anonymizováno, ve výši 18 676 Kč. Žalovaný byl vyzýván žalobkyní, prostřednictvím jejího zástupce, k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.14. Soud posuzoval věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“), kdy smlouva byla sice nejprve uzavřena ve znění účinném do 28. 5. 2022, následně ale byla modifikována smlouvou stejného čísla ze dne 20. 6. 2020, tedy již za účinnosti novely provedené zákonem č. 96/2022 Sb., ale před zněním zákona dle novely provedené zákonem č. 462/2023 Sb., a ze znění účinném do 31. 12. 2023 proto soud vycházel.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužn