10 C 37/2025-25 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 702,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 328,48 Kč od , datum, do zaplacení a částky 54,04 Kč, s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s úvěrovým rámcem až do výše 38 100 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, kdy první splátka byla splatná , datum, a konec úvěrového rámce měl nastat , datum, . Úvěr byl žalovanému poskytnut , datum, v částce 5 000 Kč na bankovní účet. Žalobkyně požaduje uhradit načerpanou jistinu ve výši 4 999,79 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,32 Kč, smluvní úrok ve výši 6 374,23 Kč a poplatek Presto ve výši 164,69, poplatek za službu Klidné spaní ve výši 51,24 Kč a Informační SMS servis ve výši 13,44 Kč. Strany sjednaly úrok ve výši 1,066 % denně. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného zjišťováním informací ohledně poměrů od žalovaného, přičemž žalobkyně zjistila čistý příjem žalovaného ve výši 19 407 Kč. Žalovaný před podáním návrhu uhradil částku 58,57 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, ale bezvýsledně.2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:3. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že se jedná o dokument vytvořený žalobkyní, který obsahuje údaje, kterými se žalobkyně zabývala v rámci procesu ověření úvěruschopnosti. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 19 500 Kč. Žalobkyně vypočítala minimální výdaje 7 103,33 Kč a rezervu na výdaje 500 Kč. Zjistila počet členů v domácnosti žalovaného počtem tři. Výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 3 000 Kč, další nezbytné výdaje činily 5 000 Kč a ostatní zbytné výdaje činily 1 000 Kč. Disponibilní příjem činil dle žalobkyně 12 300 Kč.4. Z listiny označené jako Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že tato obsahuje odchozí platbu na účet žalovaného dne , datum, v částce 5 000 Kč na č. účtu: , Anonymizováno, .5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že jejím stranami je žalobkyně a žalovaný. Smlouvu se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 38 100 Kč a žalovaný se zavazuje tento úvěr řádně splácet. Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat opakovaně po dobu úvěrového rámce, který trval do , datum, . Úroková sazba činila 1,066 % denně, první splátka byla splatná dne , datum, . Výše poplatku za vyplacení činila 1,99 % z čerpané částky. Úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách dle čl. 5 VOP, kdy splatnost první denní splátky nastává 30. den po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Smlouva obsahuje údaj, že byla podepsána dne , datum, , za žalobkyni je vložen obrázek podpisu, za žalovaného smlouva podpis neobsahuje.6. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl majitelem účtu č. , č. účtu, a na jeho účet byla dne , datum, připsána platba ve výši 5 000 Kč pod VS , var. symbol, .7. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a podacího lístku ze stejného dne soud zjistil, že žalovaný byl upomínán k zaplacení částky do 3 dnů, předžalobní výzva mu byla odeslána dne , datum, .Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:8. Na účet žalovaného byla dne , datum, připsána částka 5 000 Kč. Žalovaný sdělil před úhradou žalobkyni údaje o svých příjmech a výdajích, když žalobkyně zejména u spolužijících osob dále údaje sdělené žalovaným neověřila. Dále žalobkyně ověřovala žalovaného v registrech: Centrální evidence exekucí, Registru neplatných dokladů, Registru TelcoScore, Registr hledaných osob, Registru politicky aktivních osob, Registru platnosti adresy a Registru sankční seznamy. Výdaje sdělené žalovaným nikterak neprověřila. Žalovaný uhradil toliko částku 58,57 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě žalované částky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.Soud dospěl k následujícím právním závěrům:12. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťo