8 C 107/2025-26 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru, které dal žalovaný žalobci dne 4. 3. 2025 podle § 55 odst. 1, písm. b) zákoníku práce (jak bylo žalobcem ujasněno v podání datovaném 6. 9. 2025, které bylo soudu doručeno téhož dne) je neplatná s tím, že žalobce je zaměstnán na pracovní pozici pomocný dělník, a to na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 4. 2021 ve znění pozdějších dodatků, kdy pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou. Tato pracovní smlouva byla uzavřena mezi žalobcem, jakožto zaměstnancem, a žalovaným, jakožto zaměstnavatelem. Žalobci bylo žalovaným, jakožto zaměstnavatelem, dne 4. 3. 2025, doručeno okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatele z důvodu zvlášť hrubého porušení povinnosti podle dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Jako důvod zvlášť hrubého porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci žalovaný uvedl, že na základě rozvržené směny dne 2. 3. 2025 nastoupil žalobce do práce pod vlivem omamných látek a slovně žalovaného napadl. Toto tvrzení je však zcela nepravdivé. Žalobce disponuje lékařskou zprávou ze dne 4. 3. 2025, která potvrzuje, že byl negativní na všechny omamné a psychotropní látky. Navíc žalovaný jakožto zaměstnavatel, neprovedl žádný test, kterým by mohl své tvrzení podložit. Žalobce sdělením ze dne 28. 3. 2025 oznámil žalovanému, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné, z důvodu rozporu se zákoníkem práce spočívajícího v nenaplnění důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, tj. zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci. Ve výpovědi bylo uvedeno, že „základě rozvržené směny dne 2. 3. 2025 nastoupil žalobce do práce pod vlivem omamných látek a slovně žalovaného napadl.“ V uvedeném případě nebyl naplněn důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalovaný žádným způsobem neprokázal, že byl měl žalobce porušit svou povinnost vyplývající z právních předpisů, neprovedl mu žádný test na přítomnost návykových látek. Žalobce sdělil žalovanému výzvou ze dne 28.3.2025, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné, z důvodu rozporu se zákoníkem práce spočívajícího v nenaplnění důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a dále mu oznámil, že žalobce trvá na tom, aby byl v pracovním poměru, který nebyl platně rozvázán, dále zaměstnáván. Žalovaný byl dále vyzván, aby odvolal uvedené okamžité zrušení pracovního poměru, a to ve lhůtě sedmi dnů ode dne doručení výzvy, avšak žalovaný tak neučinil, žalobkyně se proto domáhá určení neplatnosti výpovědi tímto žalobním návrhem. Žalovaný byl dále vyzván, aby žalobci poskytoval náhradu ve výši průměrného výdělku ode dne oznámení na trvání dalšího zaměstnávání, až do doby, kdy bude žalobci umožněno pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.2. Žalovaný k žalobě uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Žalobce došel do práce ve stavu, kdy nebyl schopen pracovat. Napadl žalovaného jako zaměstnavatele, což se nestalo poprvé a následně ještě volal policii k žalovanému domů. Situace nastala tak, že žalobce došel do práce a začal se chovat nepřirozeně, začal žalovanému bezdůvodně nadávat, klátil se, vyhrožovat žalovanému napadením a mluvil úplné nesmysly. Sprostě žalovanému nadával a doslovně řekl, že se žalovanému může něco stát a podobně. Vzhledem k tomu, že žalobce má za sebou odvykací léčbu, již se žalovaný u něho s takovým chováním setkal, ale tehdy akceptoval jeho omluvu a vzal ho zpátky do práce s tím, že se nic podobného již nebude opakovat. Nyní však již žalovaný tuto věc akceptovat nemohl, nenechal žalobce na pracovišti, vykázal ho z firmy a poslal domů. Následoval to, že žalobce ihned po příchodu domů zneužil tísňové linky Policie ČR a zavolal na policii, že žalovaný údajně zbil svoji dceru a uvěznil ji ve sklepě. Policie toto ihned prověřila zjistila, že se to nezakládá na pravdě a jedná se o nesmysl a lež. O návštěvě policie se žalovaný dozvěděl po příjezdu domů na oběd. Žalovaný je senior, pracuje na živnostenský list a nemůže dovolit, aby žalobce ve stavu, v jakém došel do práce, pracoval ve firmě, kde je spousta strojů a vybavení. Žalovaný se bál a nadále se bojí, že by žalobce mohl spustit některý z těchto strojů a sobě nebo žalovanému ublížit. Dále žalovaný uvedl, že nedělal žádný test přítomnosti na drogy, alkohol nebo jiné omamné látky, ale v zájmu ochrany života a zdraví byl nucen žalobce okamžitě propustit. Žalobce se mu sice přes SMS omluvil, ale život obou je pro žalovaného důležitější. Žalobce pak opětovně žalovaného obtěžoval telefonáty, že chce nastoupit zpět do práce. Nehledě na situaci, kdy žalobce pošpinil jméno žalovaného, jeho rodiny a jejich čest lživou pomluvou, že mlátí dceru a svazuje ji ve sklepě, což policie vyhodnotila jako nesmysl, tak mu jako zaměstnavateli sprostě nadával a vyhrožoval. Žalovaný se domnívá, že něco takového je naprosto nepřípustné a v rozporu se zákoníkem práce a rozhodně se nemůže takto chovat zaměstnanec k zaměstnavateli, a ještě napadat členy jeho rodiny.3. Pracovní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovaným jako zaměstnavatelem, datovanou 27. 4. 2021, dodatkem č. 1 datovaným 8. 12. 2021 a dodatkem č. 2 datovaným 31. 12. 2022 a shodným tvrzením účastníků, má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena uvedená smlouva, na základě které mezi nimi vznikl pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2021, se sjednaným dnem nástupu do práce 1. 5. 2021, místem výkonu práce , adresa, a druhem práce pomocný dělník. Na základě dodatku č. 1 byla doba trvání pracovního poměru prodloužena do 31. 12. 2022 a následně na základě dodatku č. 2 na dobu neurčitou.4. Shodným tvrzením účastníků má soud za prokázané, že žalovaný výše uvedený pracovní poměr zrušil z důvodu zvlášť hrubého porušení povinností vztahujících se k žalobcem vykonávané práci podle § 55 odst. 1, písm. b) zákoníku práce, kdy jako důvod uvedl, že na základě rozvržené směny dne 2. 3. 2025 žalobce nastoupil do práce pod vlivem omamných látek a slovně žalovaného napadl.5. Při jednání dne 5. 11. 2025 zástupce žalobce k dotazu soudu uvedl, že pokud jde o okamžik převzetí předmětného okamžitého zrušení pracovního poměru, tak k tomu došlo dne 4. 3. 2025, jak je uvedeno v žalobě.6. Při právním posouzení věci soud vycházel v ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) a po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Dle § 55 odst. 1, písm. b) zákoníku práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Soud nejprve zkoumal, zda žaloba na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru byla podána včas dle § 72 zákoníku práce. Dle tohoto ustanovení může neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Jak vyplývá ze znění žaloby a jak bylo také zástupcem žalobce při jednání soudu potvrzeno, předmětné okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručeno dne 4. 3. 2025 a v tento den tak došlo ke skončení pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že žaloba byla doručena zdejšímu soudu až 19. 5. 2025, tedy po uplynutí dvouměsíční prekluzivní lhůty dle § 72 zákoníku práce, soud žalobu zamítl jako opožděně podanou, aniž by se jejím obsahem dále zabýval.7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, avšak náhradu nákladů řízení nepožadoval.