15 C 130/2025-71 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 6. 11. 2025 domáhala se žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku odpovídající poskytnutému úvěru, smluvních úroků a smluvní pokuty. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 20. 7. 2024 a dne 31. 7. 2024 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostředky komunikace na dálku. Žalovaný zadal své generálie na internetové stránce žalobkyně , Anonymizováno, do registračního formuláře včetně telefonního čísla a e-mailu. Žalobkyně zaslala žalovanému jedinečný SMS kód, který žalovaný zadal do formuláře a zavázal se zaplatit žalobkyni částku 1 Kč k ověření své totožnosti a vlastnictví účtu. Žalobkyně následně poskytla žalovanému dne 20. 7. 2024 a dne 31. 7. 2024 na účet vedený pro žalovaného č. , č. účtu, požadovanou částku 20 000 Kč a 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně (p. m.) z jistiny, a to vždy měsíčně, zatímco jistinu mohl splatit kdykoli. Žalobou uplatňuje žalobkyně poskytnutý úvěr ve výši 30 000 Kč a smluvní úrok v kapitalizované výši 12 000 Kč. Žalobkyně dále uplatnila smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení ve výši 9 900 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho.2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.Soud nařídil za účelem projednání věci jednání na den 25. 5. 2026, při kterém bez přítomnosti omluvené žalobkyně a bez omluvy žalovaného provedl dokazování důkazy, které předložila žalobkyně a dále ty, jejichž provedení vyplynulo z obsahu spisu. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 20. 7. 2024 a ze dne 31. 7. 2024 soud zjistil, že platba ve celkové výši 30 000 Kč (20 000 Kč a 10 000 Kč) byla poskytnuta na účet č. , č. účtu, . Z výpisů z běžného účtu , právnická osoba, . č. , č. účtu, za listopad až prosinec 2023, soud zjistil, že jde o účet žalovaného. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 7. 2024 soud zjistil, že je uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, který je identifikován číslem účtu: , č. účtu, , na částku úvěrového limitu 20 000 Kč, úroková sazba 40 % p. m. (měsíčně). Z líce a rubu občanského průkazu č. , hodnota, soud zjistil, že jde o občanský průkaz žalovaného, a totéž k totožnosti žalovaného soud zjistil z líce řidičského průkazu č. , anonymizováno, . Z přípisu , právnická osoba, . ze dne 6. 1. 2026, že účet č. , č. účtu, je veden pro žalovaného a byla na něj připsána částka 20 000 Kč dne 20. 7. 2024 a částka 10 000 Kč dne 31. 7. 2024. Ze sdělení, jakou úrokovou sazbu poskytovala pro spotřebitelský úvěr poskytnutý v červenci 2024 ve výši 30 000 Kč s tím, že úvěr je splatný jednorázově nebo úvěr obdobný, soud zjistil, že , právnická osoba, . 15,30 %, , právnická osoba, . 18,54 %, , právnická osoba, . 13,68 %, , právnická osoba, . 15,30 %, , právnická osoba, . 17,90 %, , právnická osoba, . 15,74 %, , právnická osoba, . 13,99 %, , Anonymizováno, nebyla schopna se vyjádřit. Soud neučinil pro věc žádné rozhodné skutkové zjištění z Informace o pojištění vkladů, Žádosti o spotřebitelský úvěr, ze Všeobecných obchodní podmínek, ze Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 11. 2024, z Výzvy k úhradě před podáním žaloby 19. 10. 2025, z Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky ze dne 21. 10. 2025. Soud neprováděl důkaz Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13. 3. 2023, Přílohou č. , hodnota, ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, ze dne 14. 12. 2023, protože neměly vztah k projednávané věci.3. Soud posoudil provedené důkazy každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, neměl přitom pochybnosti o pravosti důkazů, když tuto nikdo nezpochybňoval, a při jejich hodnocení přihlédl ke všemu, co v řízení tvrdila žalobkyně a co vyšlo najevo ze sdělení jiných osob. Soud dopěl na základě provedeného dokazování k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 7. 2024 a 31. 7. 2024 smlouvy, jejichž předmětem bylo poskytnutí částky 30 000 Kč k dočasnému užití žalovaným, který se zavázal, že zaplatí za tuto službu žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté částky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků na dálku bez současné fyzické přítomnosti žalobkyně a žalovaného, který prokázal svou totožnost poskytnutím kopie svého občanského průkazu, řidičského průkazu a vyplněním žádosti o uzavření smlouvy na internetu se zasláním výpisu ze svého bankovního účtu. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč na účet, který odpovídá účtu uvedenému žalovaným.4. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle rozhodné právní úpravy. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném do 31. 8. 2024, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli;podle § 7 odst. 1, písm. g) a § 9 z. s. ú. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka;podle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […];podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat;podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby;podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.5. Soud nejprve dospěl k závěru, že žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů (výpis z obchodního rejstříku dostupný na , Anonymizováno, ) a žalovaný jako spotřebitel uzavřeli písemnou smlouvu jako dvoustranné právní jednání. Jde přitom o smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť jejími stranami jsou podnikatel a spotřebitel, žalobkyně ani jinou skutečnost o postavení žalovaného v tomto právním poměru netvrdila, a tato skutečnost vyplývá z jejího tvrzení v žalobě, pokud jde o ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, a také zejména přímo z obsahu této smlouvy, která sama prohlašuje, že jde o sjednání spotřebitelského úvěru. Na základě obsahu smlouvy o úvěru soud též dospěl k závěru, že smlouva je smlouvou o poskytnutí úvěru. Soud posuzoval, zda je uzavřená smlouva o úvěru platná a založila tak jejím stranám práva a povinnosti, a tedy práva, jichž se žalobkyně žalobou domáhá. Soud zjistil skutkový stav dále tak, že žalobkyně skutečně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč jako úvěr dle smlouvy o úvěru a žalobkyně žalobou následně uplatňuje kromě vrácení části této částky také smluvní úrok z úvěru a smluvní pokutu. Soud primárně posuzoval práva a povinnosti mezi stranami z hlediska jejich rovnovážnosti a z hlediska dobrých mravů, jestli se tedy žalovaný zavázal k takovým povinnostem, které obstojí před kritériem dobrých mravů a případně veřejným pořádkem, tedy zda není povinnost ze smlouvy pro něj vyplývající v rozporu s právním úpravou. Soud za tím účelem posuzoval zejména to, zda úroková sazba tak, jak byla sjednána v předmětné smlouvě, a to ve výši 40 % měsíčně z úvěru 30 000 je v souladu s dobrými mravy. Judikatura Nejvyššího soudu (21 Cdo 1484/2004 a 33 Odo 236/2005) je ustálená v těchto závěrech: „Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle § 39 obč. zák.“ Soud dal možnost žalobkyni vyjádřit se k výši sjednaného úroku s žalovaným ve srovnání s tím, co o úrokové sazbě za obdobné úvěry a v obdobné době sdělily banky. Žalobkyně se ke skutkovému zjištění, že sjednaný úrok představuje více než dvaceti pěti násobek nejvyšších úrokových sazeb poskytovaných bankami v dané době a pro obdobné úvěry nevyjádřila. Soud musel