15 C 253/2021-37 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 4. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 1 614 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z uvedené dlužné částky ve výši 138 Kč za dobu od 19. 9. 2020 do 4. 8. 2021, a to z titulu dlužného pojistného za období od 11. 6. 2020 do 18. 9. 2020, k jehož úhradě byl žalovaný povinen na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 11. 6. 2020. Ve smlouvě bylo sjednáno pojistné ve výši 6 412 Kč s roční splatností a počátek pojištění stanoven ke dni 11. 6. 2020. Žalovaný svůj dluh na pojistném žalobkyni do dne podání žaloby ani částečně neuhradil. Předmětná pojistná smlouva byla následně ukončena v souladu se zákonnými a smluvními ustanoveními ke dni 18. 9. 2020. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužného pojistného za shora uvedené období spolu s náklady spojenými s vymáháním pojistného a dále požadovala zákonný úrok z prodlení ze shora uvedené dlužné částky, který kapitalizovala za období od 19. 9. 2020 do 4. 8. 2021 na částku 138 Kč. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení souhlas účastníků s tímto postupem předpokládal. 4. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 6. 2020 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo Autopojištění COMBI PLUS IV vozidla tov. zn. AUDI A4 AVANT, [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem byl v době uzavření pojistné smlouvy žalovaný. Pojištění bylo sjednáno s počátkem k 11. 6. 2020, pojistné období bylo roční a sjednané pojistné za pojistné období činilo 6 412 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužného pojistného ve výši 3 506 Kč dopisem z 27. 7. 2020. Přípisem ze dne 3. 10. 2020 žalobkyně sdělila žalovanému, že pojistná smlouva zanikla dnem 17. 9. 2020 z důvodu nezaplacení pojistného a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, budou navíc účtovány náklady související s vymáháním dlužného pojistného. K zaplacení dluhu byl pak žalovaný vyzván ještě předžalobní výzvou jejího zástupce z 28. 4. 2021, v níž byl upozorněn i na možnost soudního vymáhání dluhu. 5. Po právní stránce posoudil soud věc jako spor z pojistné smlouvy uzavřené podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění pozdějších předpisů. 6. Dle § 2758 odst. 1 o. z. se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 7. Podle § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 8. Podle § 3 odst. 1 věty prvé zákona č. 168/1999 Sb. vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. 9. Podle § 12 odst. 1 písm. e) věty prvé zákona č. 168/1999 Sb. zaniká pojištění odpovědnosti dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi. 10. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Zbývající část zaplaceného pojistného je pojistitel povinen vrátit. Nastala-li v době do zániku pojištění odpovědnosti škodná událost, vzniká pojistiteli právo na pojistné podle věty první; povinnost zbývající část pojistného vrátit má pouze tehdy, jestliže mu z této škodné události nevznikne povinnost plnit. 11. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah založený pojistnou smlouvou uzavřenou ve smyslu § 2758 odst. 1 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, když poskytla žalovanému sjednané pojištění. Žalovanému tím dle smlouvy i dle shora citovaného ustanovení § 2758 odst. 1 o. z. vznikla povinnost hradit řádně a včas sjednané pojistné. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný tento svůj závazek porušil a pojistné řádně nehradil, ačkoliv jej k tomu žalobkyně upomínkou ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zák. č. 168/1999 Sb. písemně vyzvala. Žalovaný byl dle § 2782 odst. 1 o. z. i podle § 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. povinen hradit pojistné po celou dobu trvání pojištění, respektive dle § 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. dokonce až do konce kalendářního měsíce, v jehož průběhu pojištění zaniklo. Evidentně jej tedy stíhá povinnost k úhradě pojistného za období označené v žalobě. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by toto dlužné pojistné žalobkyni uhradil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a to nejen co do dlužného pojistného, ale též co do požadovaných nákladů na vymáhání pojistného, které odpovídají poplatkům za upomínky. Žalovaný byl žalobkyní poučen o tom, že v případě včasného nezaplacení pojistného mu budou tyto poplatky účtovány, i přes uvedené poučení však požadované pojistné neuhradil. 12. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1 614 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dlužného pojistného. 13. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 14. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.