15 C 264/2021-33 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 3 510 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění povinnosti žalované podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zák. č. 348/2005 Sb.). Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaná v rozporu s příslušnými ustanoveními citovaného zákona v období od července 2018 do srpna 2020, tedy celkem po dobu 26 měsíců, neplatila televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně. Vedle shora uvedené dlužné částky odpovídající součtu poplatků za zmíněné období žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných poplatků, a to vždy za dobu ode dne následujícího dni jejich splatnosti, přičemž nárokovaný úrok z prodlení kapitalizovala k datu podání žaloby na částku 623,99 Kč. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně svůj souhlas s tímto postupem vyjádřila již v podaném návrhu, pokud jde o žalovanou, ta se k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení její souhlas presumoval. 4. Na podkladě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná je od května 2007 přihlášena k placení televizních poplatků. Žalobkyně dopisem ze dne 29. 1. 2021 vyzvala žalovanou prostřednictvím služby DINO České pošty, s. p., k doplacení televizních poplatků za období od července 2018 do srpna 2020, tj. celkem za 26 měsíců po 135 Kč a dále úroku z prodlení. Uvedený dopis byl odeslán na adresu trvalého pobytu žalované. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ještě dopisem z 27. 11. 2020. 5. Žalovaná se jako vlastník televizního přijímače stala ve smyslu § 8 odst. 2 a § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku. Povinností žalované bylo žalobkyni platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 shora citovaného zákona). V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaná v žalobou tvrzeném období, tj. celkem po dobu 5 měsíců, televizní poplatek neplatila. Bylo přitom na žalované, aby v případě, že poplatky žalobkyni uhradila řádně či alespoň v širším než žalobou tvrzeném rozsahu, takovou skutečnost soudu tvrdila a zejména pak prokázala. Nic z toho se však nestalo, žalovaná zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou a se soudem nekomunikovala. Soud tedy vycházel z toho, že tvrzení žalobkyně je pravdivé. Pokud žalovaná v uvedených měsících televizní přijímač nevlastnila, případně z jiného důvodu přestala splňovat definici poplatníka televizního poplatku, bylo její povinností se dle § 8 odst. 8 shora citovaného zákona z evidence poplatníků odhlásit, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení, a připojit své písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Nic takového však nebylo žalovanou tvrzeno, natož prokázáno. Proto soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k zaplacení požadovaných 3 510 Kč. 6. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením shora uvedených měsíčních televizních poplatků, stíhá ji povinnost k zaplacení zákonných úroků z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013. Úroky z prodlení byly žalobkyní kapitalizovány na částku 623,99 Kč (vyčíslený úrok z prodlení od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby). Soud tak uložil žalované rovněž povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v uvedené výši. 7. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 726 Kč (mimosmluvní odměna ve výši 200 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dvě paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 126 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 126 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 8. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.