15 C 323/2020-37 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 006,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z uvedené dlužné částky od [datum] do zaplacení, a to z titulu účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi účastníky. Tvrdila, že na základě zmíněné účastnické smlouvy poskytovala žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících, za což se žalovaný zavázal hradit sjednanou cenu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou ceny za poskytnuté služby, když neuhradil řádně a včas částky, které mu žalobkyně vyúčtovala svým vyúčtováním dne [datum]. Ke dni podání žaloby činil dluh žalovaného z titulu shora uvedené smlouvy celkem 4 006,04 Kč Vedle uvedené částky se žalobkyně rovněž domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z celkové dlužné částky, a to za dobu ode dne následujícího dni splatnosti neuhrazené faktury do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena účastnická smlouva [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytovala žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby, přičemž žalovaný byl povinen za tyto služby hradit žalobkyni sjednanou cenu, kterou mu žalobkyně pravidelně vyúčtovávala. Vyúčtováním [číslo] vystaveným dne [datum] vyúčtovala žalobkyně žalovanému služby za období od [datum] do [datum] s datem splatnosti [datum], skládající se ze zprostředkovatelského poplatku M-platby ve výši 3 Kč, M-Platby ve výši 612,04 Kč a SMS na speciálně zpoplatněná čísla ve výši 3 391 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného prostřednictvím své zástupkyně předžalobní upomínkou ze dne [datum] k úhradě neuhrazené ceny za zprostředkované související služby spolu s příslušenstvím dluhu ve lhůtě do [datum] s upozorněním na možnost následného soudního vymáhání dluhu. 5. Soud podotýká, že touto žalobou se žalobkyně domáhá pouze zaplacení úhrady ceny za poskytnuté služby, pro jejichž uplatnění není příslušný Český telekomunikační úřad, ale soud. 6. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, která je dle svého obsahu smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 zákona o elektronických komunikacích. Žalobkyně svým závazkům z uvedené smlouvy dostála, když žalovanému prokazatelně zprostředkovala služby. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalobkyni sjednanou cenu za tyto poskytnuté služby. 7. Žalovaný v průběhu řízení nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že jí v souvislosti s úhradou ceny za poskytnuté služby dluží 4 006,04 Kč. Bylo přitom právě na žalovaném, aby v případě, že tuto částku již žalobkyni alespoň částečně uhradil, takovou skutečnost soudu nejen tvrdil, ale zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstala po celou dobu trvání řízení nečinným, k podané žalobě se nevyjádřil, soud proto vycházel z toho, že tvrzení žalobkyně ohledně výše jeho dluhu jsou pravdivá. Soud proto posoudil podanou žalobu v plném rozsahu jako oprávněnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 4 006,04 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše zákonného úroku z prodlení by ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti nastalo prodlení žalovaného, v daném případě činila 9,5 % z dlužné částky ročně, žalobkyně požadovala úrok z prodlení pouze ve výši 9 % ročně, soud proto neměl důvod, proč žalobkyni požadovaný úrok z prodlení v uvedené výši nepřiznat. 8. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a svědčí jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl., a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.