16 C 126/2021-52 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 43 131 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 9. 7. 2020, kterou se žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně, [právnická osoba] [příjmení] [jméno]. Tvrdila, že žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 43 130,87 Kč, který měla vrátit nejpozději do 31. 10. 2020, což neučinila. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila, pouze u jednání uvedla, že přijímá, že to došlo až k soudu. 3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 9. 7. 2020 soud zjistil, že poskytovatel se zavázal poskytnout úvěr až do výše 80 000 Kč. Úroková sazba byla ujednána ve výši 11,99 % měsíčně. Splácení bylo dohodnuto v minimální výši 12,5 % z dlužné částky měsíčně, minimálně však 1 000 Kč. 5. Z platebních informací na č. l. 18 soud zjistil, že z žalované částky 43 130,87 Kč tvoří 500 Kč náhrady účelně vynaložených nákladů, 12 500 Kč a 17 500 Kč výběry jistiny, 12 630,87 Kč úroky. 6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 9. 7. 2020 soud zjistil, že poskytovatel zaslal žalované částku 12 500 Kč. 7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 23. 7. 2020 soud zjistil, že poskytovatel zaslal žalované částku 17 500 Kč. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 11. 2020 soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. 9. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaná cokoliv zaplatila. 10. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, která jsou ve vzájemném souladu. 11. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), tedy jako úvěr, a to jako úvěr spotřebitelský podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 12. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 3 odst. 2 písm. f) ZSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí zápůjční úrokovou sazbou úroková sazba vyjádřená jako pevná nebo pohyblivá procentní sazba uplatňovaná ročně na čerpanou výši spotřebitelského úvěru. 14. Podle § 110 odst. 1 ZSÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 15. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalované bylo vrátit jistinu a zaplatit úrok. Úrok však byl sjednán způsobem nevyhovujícím požadavků zákona o spotřebitelském úvěru. Ten totiž„ zápůjční úrokovou sazbu“ definuje jako roční, nikoliv týdenní nebo měsíční (§ 3 odst. 2 písm. f/ ZSÚ). Smyslem tohoto ustanovení je zabránit klamavým praktikám, kdy úroková sazba se díky krátkému období, ke kterému je vztažena, zdánlivě jeví nízká, ale ve skutečnosti je velmi vysoká (v posuzované věci 8,5 % měsíčně znamená 102 % ročně). Úroková sazba uvedená ve smlouvě tedy nebyla„ zápůjční úrokovou sazbou“ ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Absenci informace o„ zápůjční úrokové sazbě“ pak § 110 odst. 1 ZSÚ sankcionuje jednak nahrazením ujednané úrokové sazby sazbou ve výši repo sazby uveřejněné ČNB platnou ke dni uzavření smlouvy, jednak tím, že se nepřihlíží k dalším ve smlouvě ujednaným platbám. 16. Pro posuzovanou věc to má za následek, že namísto úroku 11,99 % měsíčně se uplatní úrok 0,25 % ročně (taková totiž byla repo sazba ke dni 9. 7. 2020) a k jiným ujednaným platbám (např. ujednané náklady vzniklé v souvislosti s prodlením) se nepřihlíží. 17. Za žalované období tak činil kapitalizovaný úrok 21,89 Kč. 18. Žalovaný má tak povinnost zaplatit úrok 21,89 Kč a vrátit jistinu 30 000 Kč. Z jistiny soud podle § 1970 OZ přiznal i úrok z prodlení (úročení úroku ani jeho přirůstání k jistině nebylo ujednáno) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 19. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. 20. Žalobkyně tedy byla v řízení úspěšná v poměru cca 3:1. Dle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů tak má právo na 50 % náhrady nákladů řízení. Při plném úspěchu by měla právo na 3 904 Kč (3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu, 21 % náhrada DPH, 1 726 Kč zaplacený soudní poplatek). Z toho 50 % činí 1 952 Kč. 21. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované, aby tuto náhradu zaplatila žalobkyni k rukám jejího zástupce. 22. Lhůtu k plnění ve výroku pod body I a III tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.