16 C 135/2021-37 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ve výroku uvedených nemovitých věcí. Tvrdila, že je spoluvlastníkem (podíl id. 1/2) dotčených nemovitostí, nemá zájem v tomto spoluvlastnictví setrvávat, nemá zájem nemovitosti užívat a žalovaná nemá finanční prostředky k vypořádání. Navrhla proto zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání prodejem ve veřejné dražbě. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Tvrdila, že studuje na [ulice] zdravotnické škole ve [obec], pobírá pouze sirotčí důchod ve výši 4 248 Kč měsíčně, jiný příjem nemá. V předmětném domě žila se svojí babičkou, po jejím úmrtí žila nejprve u své tety v [obec] a posléze v Dětském domově [anonymizováno]. Po babičce zdědila ½ dotčených nemovitostí a po dovršení zletilosti se do domu vrátila. V případě prodeje dotčených nemovitostí by se ocitla bez střechy nad hlavou. Po dokončení školy hodlá nastoupit do zaměstnání a podíl žalobkyně odkoupit. Žalovaná k nemovitostem citovou vazbu, zajišťuje údržbu a drobné opravy. Žalobkyně na údržbu ani opravy nijak nepřispívá. 3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující zjištění: 4. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 24. 2. 2020 pro [list vlastnictví] v k. ú. [obec] (č. l. 5) soud zjistil, že žalovaná nabyla svůj podíl jako dědictví, zápis tohoto údaje do katastru byl proveden 11. 6. 2018. Žalobkyně nabyla svůj podíl na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 19. 3. 2019. 5. Z výzvy k součinnosti ze dne 8. 3. 2021 (č. l. 6) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k součinnosti při vypořádání spoluvlastnictví a zároveň ji vyzvala k hrazení nájemného 4 500 Kč měsíčně. 6. Z dopisu odeslaného dne 1. 4. 2021 (č. l. 17) soud zjistil, že žalovaná informovala žalobkyni o své finanční situaci a připomněla možnost dvouletého odkladu. 7. Z potvrzení o studiu ze dne 1. 9. 2021 (č. l. 31) soud zjistil, že žalovaná je studentkou třetího ročníku oboru praktická sestra na [ulice] zdravotnické škole ve [obec]. 8. Z potvrzení ČSSZ ze dne [datum] (č. l. 32) soud zjistil, že žalovaná pobírá sirotčí důchod ve výši 4 248 Kč měsíčně. 9. Výslechem žalované (protokol č. l. 34) soud zjistil, že žalovaná bydlela v dotčené nemovitosti s její babičkou – pěstounkou, a to od tří let žalované do jejích 11 let, kdy babičku nalezla mrtvou. Poté byla v pěstounské péči u sestřenice babičky v [obec]. S tou se v 17 letech nepohodla a odešla do dětského domova v [anonymizováno], po nabytí zletilosti neměla kam jinam jít než do dotčené nemovitosti. Žádnou jinou možnost bydlení nemá, ani u tety, neboť ta má sama hodně dluhů, kvůli kterým byla na její podíl na domě exekuce. Teta bydlí u přítele. Nemovitost udržuje zejména vytápěním – v době, kdy nemovitost nikdo neužíval, se tam vytvořila plíseň, dřevěné části stavby jsou nakaženy dřevomorkou, které se žalovaná hodlá zbavit. Kromě sirotčího důchodu má příjem jen z příležitostných brigád, hlavně v létě. Žije od důchodu k důchodu, sousedé jí někdy navaří jídlo. Má zažádáno o sociální byt ve [obec], ale není jisté, kdy se dostaví. V případě nájemního bydlení by na to padl celý důchod. Dům stavěl její pradědeček, babička si přála, aby dům zůstal v rodině. Spoluvlastník se o dům nijak nestará, stará se jen žalovaná s pomocí tety a sousedů. Dům je ve špatném stavu. Podíl žalobkyně hodlá v budoucnu odkoupit – musí však dostudovat, získat práci a úvěr. Do [obec] je to autobusem cca hodinu, autem půlhodinu. Studuje třetí ročník a bude studovat ještě jeden ročník. Je teprve ve třetím ročníku, neboť ve škole v [obec] opakovala druhý ročník. Dům je v podstatě 2+1. Její teta v minulosti dům užívala a vytápěla, v současnosti tam nebydlí, bydlí u přítele. Na placení nájemného za užívání celého domu nemá finance – jedná se však o starou nemovitost, o kterou se v celém rozsahu stará. Reálně užívá jen obývací pokoj a kuchyni. K domu má citovou vazbu. 10. O skutkovém stavu soud uzavřel následovně: 11. Žalobkyně svůj podíl na nemovitostech získala v dražbě v rámci exekuce na majetek tety žalované, a to v době, kdy již byla jako druhý spoluvlastník zapsána tehdy nezletilá žalovaná. Mezi stranami nebylo sporné, že žalobkyně nemá zájem nemovitosti užívat. Žalovaná nemá rodiče ani jiné rodinné zázemí, které by ji mohlo poskytnout finanční či bytovou pomoc. Pobírá sirotčí důchod 4 248 Kč měsíčně, jinak má příjem jen z příležitostných brigád, neboť teprve studuje, a to třetí ročník [ulice] zdravotnické školy ve [obec], obor praktická sestra. Její měsíční příjem je spotřebován měsíčními náklady. Žalovaná dotčené nemovitosti užívá sama, reálně užívá obývací pokoj s kuchyní. Žalovaná se také o dům sama (s pomocí tety a sousedů) stará, žalobkyně se na tom nijak nepodílí. Dům je v podstatě 2+1, starý, stižený plísní a dřevomorkou. Z toho důvodu je třeba jej vytápět celý. Žalovaná má k nemovitostem citovou vazbu. 12. Soud posoudil věc po právní stránce takto: 13. Podle § 1140 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) platí, že každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. 14. Podle § 1147 OZ platí, že není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 15. Úvodem soud poznamenává, že vzhledem k tomu, že strany ani netvrdili, že by bylo možné nemovitosti reálně rozdělit (a odporuje tomu i popis nemovitostí žalovanou), žalobkyně nemá o nemovitosti zájem a žalovaná nemá finanční prostředky, připadalo by v případě zrušení spoluvlastnictví pouze jeho vypořádání nařízením prodeje ve veřejné dražbě (§ 1147 OZ). Dále soud poznamenává, že nemohl rozhodovat o odkladu zrušení spoluvlastnictví podle § 1155 OZ, neboť to je možné pouze na návrh (kromě textu zákona to potvrzuje i judikatura – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4604/2016), který však žalovaná strana neučinila (třebaže pojem odložení ve svých vyjádřeních používala ani posouzením podle obsahu nebylo možné dovodit, že postup podle § 1155 OZ navrhuje). 16. Soud se proto zabýval pouze tím, zda ve věci nenastala některá z překážek zrušení spoluvlastnictví podle § 1140 odst. 2 věta druhá OZ, který stanovuje dvě takové překážky. 17. První překážka pro zrušení spoluvlastnictví je„ nevhodná doba.“ Tou zákon rozumí nevhodnost objektivní, mající původ ve věci, která je předmětem spoluvlastnictví (z důvodové zprávy k § 1140:„ Nevhodnost se posuzuje se zřetelem na společnou věc, na její účelové určení, na způsob jejího využití apod. Tak např. o rozdělení zemědělských pozemků je možné žádat zpravidla v době po sklizni a před osázením či osetím.“). Nevhodná doba tedy nemůže vzejít ze subjektivních poměrů na straně některého ze spoluvlastníků. V posuzované věci se žalovaná bránila zrušení spoluvlastnictví právě pro své subjektivní poměry, překážku nevhodnosti doby tedy nebylo lze uplatnit. 18. Naopak druhou překážku, tj. zrušení jen k újmě některého ze spoluvlastníků, je třeba posuzovat právě podle subjektivních poměrů, které musí být přechodné povahy (viz zejména obsáhlý rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9/2016 pod pořadovým č. 101/2016). Textace ustanovení sice může vzbuzovat dojem, že ustanovení chrání pouze proti šikanózním návrhům („ jen“ k újmě některého ze spoluvlastníků), tak tomu však není – judikatura (viz shora uvedený„ sbírkový“ rozsudek Nejvyššího soudu) a v návaznosti na ni i literatura (Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva /§ 976-1474 Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 667-687) nevylučují možnost zkoumání nejen možné šikanózní povahy návrhu, ale i dalších okolností. 19. Základem námitek žalované byl argument ztrátou bydlení. To samo o sobě není překážkou zrušení spoluvlastnictví, jedná se však o významnou okolnost na straně spoluvlastníka, kterou je třeba posuzovat v kontextu dalších relevantních okolností (tento závěr Nejvyšší soud dovodil již za účinnosti předcházející právní úpravy – rozsudek z 26. 10. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1236/2009 – a třebaže jeho tehdejší judikatura není za aktuální úpravy bez dalšího uplatnitelná, v tomto rozsahu z ní lze vycházet, což potvrzuje i shora uvedený„ sbírkový“ rozsudek Nejvyššího soudu). 20. V posuzované věci pak ke ztrátě bydlení skutečně přistupují další relevantní okolnosti, pro které je spravedlivé„ pro tentokrát“ žalobu zamítnout. 21. Žalobkyně kupovala podíl na nemovitostech v době, kdy již byla v katastru nemovitostí zapsána tehdy nezletilá žalovaná jako spoluvlastník id. 1/2 nemovitostí. Muselo jí tedy být zřejmé, že případné zrušení a vypořádání spoluvlastni