16 C 140/2021-53 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 297,70 Kč s úrokem z prodlení od 24. 9. 2020 z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 23. 3. 2020, kterou se žalovanou uzavřela její pr. předchůdkyně, [právnická osoba] [příjmení] [jméno]. Tvrdila, že žalovaná čerpala od její právní předchůdkyně úvěr v konečné výši 20 558,70 Kč. Tato částka měla být splacena do 23. 9. 2020. Po zohlednění plateb činí celkový dluh 14 297,70 Kč. Posléze žalobkyně upřesnila, že žalovaná čerpala jistinu ve výši 15 000 Kč, uhradila částku 6 261 Kč. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil tato skutková zjištění: (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 23. 3. 2020 soud zjistil, že poskytovatel se zavázal poskytnout úvěr až do výše 80 000 Kč. Úroková sazba byla ujednána ve výši 10,50 % měsíčně. Splácení bylo dohodnuto v minimální výši 11 % z dlužné částky měsíčně, minimálně však 1 000 Kč. 5. Z platebních informací na č. l. 11 soud zjistil, že k 23. 9. 2020 žalovaná dlužila 14 673,18 Kč na jistině, 750 Kč na náhradě účelně vynaložených nákladů a 5 135,52 Kč na úrocích. 6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 23. 3. 2020 soud zjistil, že poskytovatel zaslal žalované částku 15 000 Kč. 7. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaná cokoliv zaplatila nad rámec částky 6 261 Kč. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2020 soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. 9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, která jsou ve vzájemném souladu. 10. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), tedy jako úvěr, a to jako úvěr spotřebitelský podle zákona č. 257/2016, SB., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 11. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 3 odst. 2 písm. f) ZSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí zápůjční úrokovou sazbou úroková sazba vyjádřená jako pevná nebo pohyblivá procentní sazba uplatňovaná ročně na čerpanou výši spotřebitelského úvěru, 13. Podle § 110 odst. 1 ZSÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 14. Podle § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, platí, že od prvního dne prvního kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. od 1. 5. 2020) do 31. října 2020 nevzniká úvěrujícímu právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení úvěrovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru; to neplatí pro prodlení úvěrovaného, který je právnickou osobou. 15. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalovaného bylo vrátit jistinu a zaplatit úrok. Úrok však byl sjednán způsobem nevyhovujícím požadavků zákona o spotřebitelském úvěru. Ten totiž„ zápůjční úrokovou sazbu“ definuje jako roční, nikoliv týdenní nebo měsíční (§ 3 odst. 2 písm. f/ ZSÚ). Smyslem tohoto ustanovení je zabránit klamavým praktikám, kdy úroková sazba se díky krátkému období, ke kterému je vztažena, zdánlivě jeví nízká, ale ve skutečnosti je velmi vysoká (v posuzované věci 10,50 % měsíčně znamená 126 % ročně). Úroková sazba uvedená ve smlouvě tedy nebyla„ zápůjční úrokovou sazbou“ ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Absenci informace o„ zápůjční úrokové sazbě“ pak § 110 odst. 1 ZSÚ sankcionuje jednak nahrazením ujednané úrokové sazby sazbou ve výši repo sazby uveřejněné ČNB platnou ke dni uzavření smlouvy, jednak tím, že se nepřihlíží k dalším ve smlouvě ujednaným platbám. 16. Pro posuzovanou věc to má za následek, že namísto úroku 8,5 % měsíčně se uplatní úrok 1,75 % ročně (taková totiž byla repo sazba ke dni 23. 3. 2020) a k jiným ujednaným platbám (např. ujednané náklady vzniklé v souvislosti s prodlením) se nepřihlíží. 17. Za žalované období (23. 3. 2020 – 23. 9. 2020) tak činil kapitalizovaný úrok 132,68 Kč. 18. Žalovaná tak měla povinnost zaplatit úrok 132,68 Kč a vrátit jistinu 15 000 Kč. Zaplatila 6 261 Kč, zbývá tedy zaplatit částku 8 871,68 Kč na jistině. Z této částky soud podle § 1970 OZ přiznal i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od 1. 11. 2020, neboť na tuto věc dopadá shora citovaný § 9 zákona č. 177/2020 Sb. 19. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. 20. Žalobkyně tedy byla v řízení úspěšná v poměru cca 60:40. Dle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tak má právo na 20 % náhrady nákladů řízení. Při plném úspěchu by měla právo na 2 452 Kč (3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu, 21 % náhrada DPH, 1 000 Kč zaplacený soudní poplatek). Z toho 20 % činí 490,40 Kč. 21. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované, aby tuto náhradu zaplatila žalobkyni k rukám jejího zástupce. 22. Lhůtu k plnění ve výroku pod body I a III tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.