16 C 296/2020-65 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného na částku 4 000 Kč od 1. 9. 2020. Tvrdila, že o výživném bylo naposledy rozhodováno v roce 2016. V září 2020 nastoupila na vysokou školu v Brně. Za ubytování hradila 3 590 Kč měsíčně, u jednání doplnila, že nájemné se zvýšilo. Smlouva o nájmu je psána na spolubydlící, stejně tak elektřina, je to tzv. studentské spolubydlení. Čtvrtletní jízdenka na brněnskou MHD stojí 685 Kč, stravování ve školní menze 2 200 Kč měsíčně, školní pomůcky cca 1 500 Kč měsíčně. Další měsíční výdaje jsou cca 700 Kč za potraviny, drogerie 600 Kč, antikoncepce 200 Kč, kredit 200 Kč, oblečení 800 Kč. Matka žalobkyně pracovala jako obsluha u čerpací stanice s měsíčním příjmem 15 824 Kč, nyní pracuje v pekařství Sázava. Kromě žalobkyně má vyživovací povinnost k nezletilé [jméno] [příjmení], ročník 2012. Aktuální zaměstnání otce není žalobkyni známé, ví však, že má další dvě nezletilé děti (2007 a 2013). 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Tvrdil, že jeho plat činí 20 232 Kč. Jeho výdaje činí 4 000 Kč měsíčně na úvěr, výživné na žalobkyni 2 000 Kč. Rodičům, u kterých s rodinou bydlí, přispíval 4 500 Kč měsíčně, u jednání doplnil, že to je 5 000 Kč. Žije s družkou, se kterou má dvě nezletilé děti. Družka byla donedávna na úřadu práce bez příjmu, nyní je ve zkušební lhůtě a má 19 000 Kč hrubého. Žalovaný dá 2 000 Kč měsíčně za dopravu do práce. Další výdaje jsou na provoz domácnosti, kterou vede s družkou a dvěma nezletilými dětmi. V práci má ke konci roku skončit ze zdravotních důvodů. 3. Soud, jehož místní příslušnost byla založena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021, č. j. 25 Nd 189/2021-136, věc projednal a po provedeném dokazování učinil tato zjištění: 4. Z potvrzení [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze dne 28. 12. 2020 soud zjistil, že průměrný příjem žalovaného za období 01/ 2020 2020 činil 20 232 Kč. 5. Ze smlouvy o podnájmu ze dne 27. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně měla na dobu 1. 9. 2020 – 20. 8. 2021 podnajatý pokoj v Brně za cenu 3 590 Kč měsíčně. 6. Z potvrzení o studiu ze dne 17. 8. 2020 soud zjistil, že v akademickém roce 2020 /2021 studovala žalobkyně na VUT v Brně, [anonymizována dvě slova]. 7. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 29. 11. 2016, č. j. 0 P 69/2011-132, soud zjistil, že výživné ve prospěch žalobkyně bylo žalovanému naposledy stanoveno ve výši 2 000 Kč měsíčně v roce 2016. 8. Z potvrzení zaměstnavatele [právnická osoba] ze dne 28. 7. 2021 soud zjistil, že v období 12/ 2020 -6/2021 měl žalovaný bez cestovních náhrad průměrný čistý příjem 24 576,43 Kč, průměr cestovních náhrad činil 10 444 Kč (přičemž náhrady nikdy neklesly pod 4 880 Kč a nikdy nepřesáhly 15 980 Kč). Celkový průměrný příjem tedy činil cca 35 000 Kč čistého měsíčně. 9. Z potvrzení o studiu ze dne 26. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně v současnosti studuje na Mendlově univerzitě v Brně, [anonymizováno 6 slov]. 10. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 13. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně bydlí v rámci studentského spolubydlení s dalšími třemi spolubydlícími (čl. I.4 smlouvy). Nájemné a zálohy na služby činí celkem 15 150 Kč měsíčně (čl. III.1 smlouvy). 11. Ze smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 5. 9. 2021 soud zjistil, že za elektřinu v pronajatém bytě se platí zálohy celkem 2 500 Kč měsíčně. 12. Tvrzené měsíční náklady žalobkyně a žalovaného nebyly sporovány. 13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 14. Žalovaný má v průměru měsíční příjem 35 000 Kč. Družka byla dosud bez příjmu, nyní má hrubý příjem 19 000 Kč, což odpovídá čistému příjmu 16 380 Kč. Vyčíslené měsíční náklady žalovaného (bez započtení výživného pro žalobkyni) činí celkem 11 000 Kč (5 000 Kč příspěvek na bydlení rodičům, 4 000 Kč splátka úvěru, 2 000 Kč doprava do práce). Dále živí dvě nezletilé děti. 15. Žalobkyně je finančně závislá na svých rodičích, neboť v akademickém roce 2020 /2021 studovala na VUT, nyní studuje na MENDELU. Měsíční náklady žalobkyně tvoří zejména platby spojené s bydlením na studiích (nájemné + služby + energie) ve výši 4 412 Kč, stravování v menze 2 200 Kč, výdaje na studijní pomůcky 1500 Kč, potraviny, drogerie a další nezbytné věci 2 500 Kč, celkem tedy 9 112 Kč měsíčně. 16. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 17. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) platí, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 18. Podle § 911 OZ platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 19. Podle § 913 odst. 1 OZ platí, že pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 20. Podle § 914 OZ platí, že je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. 21. Podle § 915 OZ platí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 22. Podle § 922 odst. 1 OZ platí, že výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 23. Žalobkyně není schopna se sama živit, neboť musí plnit studijní povinnosti. Je pravda, že zanechala studia na VUT, nicméně z ničeho nevyplynulo, že by tak učinila v úmyslu zneužívat statusu studenta (žalobkyně není tzv.„ věčný student“, který se řádně nepřipravuje na budoucí povolání). Má tedy vůči svým rodičům právo na výživné. 24. Poměry žalovaného – otce dovolují zvýšení výživného, kterému bylo naposledy uloženo ještě v době nezletilosti žalobkyně v roce 2016. Jeho zjištěný průměrný čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč Náklady vyčíslil na celkem 11 000 Kč Vedle toho je však třeba započítat i peníze nutné na běžný provoz domácnosti – jídlo, oblečení, hygienické věci pro rodinu se dvěma dětmi. Tuto částku soudu nezbylo než odhadnout postupem podle § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť její zjišťování by bylo spojeno s nepoměrnými obtížemi. Soud tedy vyšel z částky životního minima pro dva dospělé a dvě děti ve věku 7-15 let, což činí 11 590 Kč. Tuto částku lze ještě zvýšit na 14 000 Kč, s ohledem na to, že syn žalovaného má dle tvrzní žalovaného mentální postižení, s čímž jsou spojeny zvýšené náklady. Měsíční náklady žalovaného lze tedy vyčíslit na částku 25 000 Kč měsíčně. Žalovanému tedy měsíčně zbývá na další výdaje 10 000 Kč, a to aniž by byl zohledněn příjem jeho družky. 25. V řízení nebylo ani tvrzeno, že by matka žalobkyně měla výrazně vyšší příjmy než její otec (dle nesporovaných tvrzení žalobkyně její matka v minulosti pracovala jako obsluha čerpací stanice OMV, nyní pracuje v Pekařství a cukrářství Sázava). Jestliže tedy žalobkyně žádá zvýšení výživného od otce na 4 000 Kč měsíčně, žádá tak po právu, neboť poměry žalovaného to umožňují a potřeby žalobkyně vyžadují – stále se však jedná o méně než polovinu měsíčních nákladů žalované. Zároveň je to v souladu s požadavkem na shodnou životní úroveň rodičů a dětí. 26. Žalobkyně žádala zvýšení od 1. 9. 2020. I tento požadavek je oprávněný, neboť právní úprava umožňuje žádat výživné dětí i zpětně a současně právě od tohoto data žalobkyně nastoupila na vysokou školu mimo místo svého bydliště, její poměry se tedy tímto výrazně změnily. Dlužné výživné za období od 1. 9. 2020 do dne vyhlášení rozsudku činí celkem 48 000 Kč. 27. Soud proto žalobě plně vyhověl. 28. Plně úspěšná žalobkyně by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. měla právo na náhradu nákladů řízení, avšak náklady nežádala, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 29. Dlužné výživné 48 000 Kč soud uložil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. žalovanému v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, neboť částka 48 000 Kč je poměrně vysoká a mohla by nenadále zatížit rozpočet žalovaného, čímž by se snížila i pravděpodobnost reálné úhrady dluhu. Tato povinnost je však uložena pod ztrátou výhody splátek – pokud žalovaný nezaplatí byť jen jedinou splátku, může žalobkyně vymáhat celou částku exekučně nebo soudním výkonem rozhodnutí.