5 C 111/2021-59 — Okresní soud ve Svitavách

1. Návrhem ze dne 17. 6. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky 12 749,44 Kč z titulu smlouvy o úvěru [název smlouvy], ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr se stanoveným úvěrovým rámcem. Žalovaná se zavázala nepřekročit úvěrový rámec, v opačném případě byla žalobkyně oprávněna prohlásit úvěr za okamžitě splatný a úročit dlužnou částku úrokem ve výši 30 % ročně. Žalovaná porušila smluvní podmínky a žalobkyně přistoupila k zesplatnění pohledávky, což bylo žalované oznámeno dopisem ke dni 8. 6. 2020 a současně byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 11 549,44 Kč. Žalobkyně dále požaduje částku 1 200 Kč, která je tvořena dílčími poplatky uvedenými v přiloženém sazebníku. 2. V dané věci byly splněny podmínky § 115a o. s. ř., proto soud rozhodl bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Při svém rozhodování vycházel soud z tohoto závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 30. 10. 2015 vyplývá, že žalobkyně se zavázala vést pro žalovanou platební účet, neplatební účty a poskytnout žalované spotřebitelský kontokorentní úvěr do výše povoleného limitu. Žalovaná se zavázala nepřekročit tento limit a v případě překročení uhradit sankční poplatek podle sazebníku s tím, že nepovolený debetní zůstatek bude dále úročen sazbou za nepovolený debetní zůstatek. Žalované byl zřízen účet č. [bankovní účet] s výší povoleného limitu 11 000 Kč. Z výpisu z účtu žalované č. 2020 vyplývá, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 11 549,44 Kč a dluh byl vyčíslen oznámením ze dne 9. 6. 2020 ve výši 12 749,44 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu dne 31. 5. 2021. 4. Soud shledal žalobu důvodnou v celém rozsahu. Vztah mezi účastníky soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 an. o. z.). Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., výše úroku se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 5. V daném případě bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o bankovních produktech a službách, v rámci které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 11 549,44 Kč. Žalovaná sjednaný úvěr neuhradila řádně a včas a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 8. 6. 2020. Žalovaná v řízení neprokázala, že by žalovanou částku uhradila, ačkoliv k tomu byla žalobkyní vyzvána. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., výše úroku se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 6. Jelikož žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Dle názoru soudu je na místě aplikace ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jednalo o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a 21% DPH). Soud uložil žalované povinnost nahradit náklady tohoto řízení v celkové výši 2 252 Kč žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 7. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.