6 C 208/2021-33 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 7 000,50 Kč s příslušenstvím s odkazem na smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 21. 10. 2020. V žalobě uváděla, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] poskytl na základě uvedené smlouvy žalovanému úvěr ve výši žalované částky, a to na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Úvěr měl žalovaný splatit nejpozději dne 21. 3. 2021, nicméně do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, ačkoliv k tomu byl opakovaně upomínán. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy ze dne 20. 12. 2019 postoupena žalobkyni. Žalobkyně si tedy po zohlednění případných dílčích plateb nárokuje 7 000,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 22. 3. 2021 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.). Z předložených důkazů soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne 21. 10. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného. Poskytnuté peněžní prostředky měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 11,75 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách vždy ke stejnému kalendářnímu dni, kdy byl úvěr poskytnut, a to až do úplného zaplacení. Pro případ prodlení se splácením byla sjednána povinnost žalovaného nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady ve výši 250 Kč, zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně byla současně oprávněna při prodlení žalovaného se splacením jedné splátky po dobu delší než dva měsíce nebo při prodlení s více než dvěma splátkami prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Nedatovanou fakturou právního předchůdce žalobkyně byl žalovaný vyzýván k úhradě 4 000 Kč, přičemž podle rekapitulace závazků činil ke dni 24. 11. 2020 dluh žalovaného po poslední platbě ve výši 4 655,03 Kč, ke dni 28. 12. 2020 mu byly účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 250 Kč a ke dni 21. 3. 2020 činily úroky za období čerpání 2 095,47 Kč. Tedy celková dlužná částka k úhradě činila 7 000,50 Kč. Na základě smlouvy ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným ve výši 7 000,50 Kč postoupena žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 20. 4. 2021, který současně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 7 000,50 Kč, sestávajícího z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Dopisem z téhož dne byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě žalované částky s tím, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána 20. 4. 2021. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 a následujících o. z., tedy jako právní poměr vzniklý ze smlouvy o úvěru. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru a že dluh za žalovaným ve výši 7 000,50 Kč, vzniklý z této smlouvy, byl postoupen žalobkyni. Sporným však zůstalo, kdy a v jaké konkrétní výši byla žalovanému na základě předmětné smlouvy poskytnuta jistina úvěru, kolik žalovaný zaplatil na svůj závazek ze smlouvy, jak byly tyto platby započítány a dále z jakých konkrétních položek sestává žalovaná částka, tedy zda a v jaké výši je tvořena dlužnou jistinou, úrokem, poplatky či smluvní pokutou. Z výzev adresovaných žalovanému je totiž zřejmé, že žalovaná částka není tvořena pouze jistinou úvěru, jak je tvrzeno v žalobě. Usuzovat na výši jednotlivých položek, ze kterých je žalovaná částka tvořena, pak nelze ani z nedatované faktury právního předchůdce žalobkyně, neboť položka„ dluh žalovaného po poslední platbě ve výši 4 655,03 Kč“ je v tomto směru nedostačující. Objasnění a prokázání sporných skutečností je přitom v dané věci stěžejní pro posouzení důvodnosti žalované částky a pro její přisouzení žalobkyni. Pokud žalobkyně, resp. její právní předchůdce, poskytl žalovanému peněžní prostředky, má zcela jistě nárok na jejich vrácení v plné výši a současně na zaplacení přiměřeného úroku a smluvní pokuty, včetně případných nákladů na vymáhání a úroku z prodlení, dostal-li se žalovaný do prodlení s úhradou. Nicméně nedisponuje-li soud informací o tom, v jaké výši byla žalovanému poskytnuta jistina úvěru a v jaké části zůstala neuhrazená, natož zda vůbec je neuhrazená jistina součástí žalované částky, nelze ji žalobkyni přiznat. Bez znalosti data poskytnutí jistiny úvěru nelze žalobkyni přiznat ani úrok. Přitom úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 11,75 % měsíčně, tj. 141 % ročně, soud považuje za nemravný (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013), neboť jeho sazba několikanásobně převyšuje úrokovou sazbu korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v nových obchodech v době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v říjnu 2020, kdy tato činila 7,87 % p. a. Tedy požadovala-li by žalobkyně zaplacení úroku ve sjednané výši, soud by jejímu návrhu nevyhověl. Bez identifikace splátky, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení, a znalosti výše jistiny poskytnutého úvěru pak žalobkyni nelze přiznat ani smluvní pokutu, když tato musí vyhovovat mj. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Stejný závěr pak platí i pro náklady na vymáhání a úrok z prodlení. Soud žalobkyni opakovaně vyzýval k doplnění tvrzení o sporných skutečnostech a doplnění důkazů k nim s upozorněním, že v případě nevyhovění se vystavuje riziku neúspěchu ve věci. Žalobkyně však zůstala nečinná, na výzvy soudu nereagovala. Za této situace soudu nezbylo, než žalobu jako zcela neúspěšnou v plném rozsahu zamítnout. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému by tak dle § 142 odst. 1 o. s. ř. příslušela náhrada nákladů řízení. Žalovaný však žádné náklady neúčtoval a podle obsahu spisu mu ani žádné náklady nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.