6 C 330/2020-31 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 352 Kč s příslušenstvím z titulu kupní smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 1. 10. 2018, [číslo]. Žalovaný neuhradil konečné vyúčtování dle faktury ze dne 31. 1. 2019, [variabilní symbol], splatné dne 14. 5. 2019, znějící na částku 2 352 Kč. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 19. 8. 2020, č. j. EPR 159139/2020-5 se žalovanému nepodařilo doručit, a proto ho soud usnesením ze dne 9. 10. 2020 podle § 173 odst. 2 a § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. Z provedených důkazů soud zjistil, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 11. 6. 2018, [číslo] dodávala žalobkyně elektřinu do odběrného místa v [obec a číslo]. Za dodanou elektřinu vystavila žalobkyně dne 31. 1. 2019 za fakturační období od 1. 10. 2018 do 31. 1. 2019 konečnou fakturu [číslo] se splatností dne 14. 2. 2019 na částku 5 573 Kč. Dle tvrzení žalobkyně představuje dlužná částka nyní částku 2 352 Kč. Po právní stránce soud hodnotil spor jako spor z uzavřené kupní smlouvy o dodávce elektrické energie podle ustanovení § 2079 a násl. o. z. Na základě výše uvedené smlouvy byla žalobkyní dodávána elektřina do výše uvedeného odběrného místa. Za dodanou elektřinu vystavila žalobkyně fakturu, která nebyla zcela uhrazena. Žalobkyně tak v řízení prokázala existenci pohledávky, důvod jejího vzniku i její výši a soud žalobě zcela vyhověl. Dle ustanovení § 1970 o. z. má žalobkyně nárok i na úrok z prodlení z dlužné částky, a to ode dne následujícího po splatnosti faktury, v daném případě žalobkyně požaduje úroky z prodlení od pozdějšího data. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění novel. Ve sporu byla úspěšná žalobkyně a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 4 300 Kč (3 úkony právní služby po 1 000 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč včetně 21% DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částkou 200 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2. Žaloba na zaplacení dlužné elektrické energie či plynu je vždy skutkově i právně obdobná věc a sepis žaloby (tím méně návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) není administrativně náročným úkonem. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 200 Kč, a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 1 489 Kč a je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).