6 C 9/2021-39 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 675 Kč z titulu nesplnění povinnosti žalované podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zák. č. 348/2005 Sb.), neboť žalovaná neplatila televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně v měsících září 2019 až leden 2020. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých plateb televizního poplatku do dne podání žaloby ve výši 60,29 Kč. Ve věci byl zdejším soudem vydán dne 29. 10. 2020 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 262028/2020 - 6, který se však žalované nepodařilo doručit, a proto jej soud usnesením ze dne 16. 12. 2020 zrušil ve smyslu ustanovení § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. Žalovaná je od srpna 2019 přihlášena jako poplatník televizního poplatku. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná nezaplatila řádně a včas televizní poplatky za období od září 2019 do ledna 2020, tedy za 5 měsíců ve výši po 135 Kč měsíčně. Dlužná částka tak činí 675 Kč. Zákonný úrok z prodlení je požadován z jednotlivých dlužných částek ode dne následujícího po dni jejich splatnosti do 15. 10. 2020 a činí celkem 60,29 Kč. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaná je držitelkou televizního přijímače a od srpna 2019 je u žalobkyně hlášena jako poplatnice televizního poplatku. Na úhradě zmíněného poplatku jí za období od září 2019 do ledna 2020 vznikl dluh v celkové výši 675 Kč. Žalovaná se jako vlastník či držitel televizního přijímače stala ve smyslu § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, poplatníkem televizního poplatku. Povinností žalované tedy bylo platit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 shora citovaného zákona). Pokud žalovaná ve shora uvedeném období, tj. září 2019 do ledna 2020, televizní přijímač nevlastnila ani nedržela, bylo její povinností dle § 8 odst. 6 shora citovaného zákona písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona (tj. žalobkyni) změny ve skutečnostech rozhodných pro evidenci a placení televizních poplatků a v souladu s odst. 8 citovaného ustanovení ve lhůtě 15 dnů ode, kdy nastala skutečnost odůvodňující odhlášení televizního poplatku, připojit i písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Nic takového nebylo však v průběhu řízení ze strany žalované tvrzeno, natož pak prokázáno. Bylo přitom na žalované, aby případně tvrdila a zejména pak prokázala, že žalobkyni dlužné poplatky zaplatila a kdy. Žalovaná však existenci ani výši žalobního nároku nesporovala, v řízení zůstala nečinná. Soud proto s ohledem na provedené dokazování uzavřel, že žaloba je důvodná, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni požadovanou částku 675 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení a je ve smyslu § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto i v této části podané žalobě vyhověl. Soud tedy žalované uložil povinnost, aby částku 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Ve sporu byla úspěšná žalobkyně a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částkou 200 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za 2 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 200 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 1 126 Kč a je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).