7 C 100/2021-42 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 181 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 18. 12. 2014 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba], [IČO] a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 22 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem ve výši 35 322 Kč (zápůjčka 20 000 Kč, poplatek ve výši 14 800 Kč, pojištění 522 Kč), a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 609 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 1. 2016. Dle žaloby byla poslední splátka ze strany žalovaného uhrazena dne 10. 3. 2020 a žalovaný uhradil částku 25 141 Kč. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena dne 15. 1. 2021. Po datu postoupení žalovaný na pohledávku dle žaloby nic neuhradil. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 10 181 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 7 724,63 Kč, dlužného poplatku ve výši 2 456,37 Kč, dále se domáhala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 9 232,67 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 133,35 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 724,63 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 724,63 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. 2. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 12. 2014 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 22 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 14 800 Kč a pojištěním ve výši 522 Kč, celkem tedy částku 35 322 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 609 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl vypočten jako součet úroku ve výši 2 800 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o zápůjčce, že převzal při podpisu smlouvy celou výši uvedené zápůjčky. Součástí smlouvy účastníci učinili i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] pohledávku za žalovaným postoupila současné žalobkyni. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] oznámil žalovanému postoupení pohledávky na současnou žalobkyni a zároveň žalovaného vyzval k úhradě pohledávky nové žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno dne 15. 2. 2021. 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 13. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky ve výši 23 351,42 Kč nejpozději do 28. 5. 2021 s poučením o postoupení pohledávky a s poučením, že v případě neuhrazení pohledávky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána žalovanému dne 14. 5. 2021. 7. Soud přezkoumal uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v určité části (v části, která se týká poplatku za poskytnutí zápůjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a v části je neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 14 800 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky (20 000 Kč) neúměrně vysoký. Lze v něm tak spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí zápůjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 000 Kč, tj. ve výši 30 % z poskytnuté zápůjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsal. 8. Vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § 2390 až ustanovení § 2394 – zápůjčka – dle nového občanského zákoníku platného od 1. 1. 2014 (dále jen NOZ) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. ve znění novel. Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem 14 800 Kč a pojištěním ve výši 522 Kč, celkem se zavázal zaplatit 35 322 Kč. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný krom částky 25 141 Kč na uvedenou zápůjčku ke dni podání žaloby nic nezaplatil. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, k jednání se bez omluvy nedostavil. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 1 381 Kč (20 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 6 000 Kč + pojištění ve výši 522 Kč – zaplacených 25 141 Kč), dále uložil žalovanému povinnost žalobkyni zaplatit účastníky sjednané úroky ve výši 23,72 % p. a. z částky 1 381 Kč od 29. 1. 2016 do zaplacení. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 NOZ povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné jistiny, výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 29. 1. 2016 do zaplacení. 9. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 8 800 Kč, úroků a úroků z prodlení nad rozsah úroků a úroků z prodlení uvedených ve výroku I., a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu. 10. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, ale ve věci rozhodl v řízení, činila poplatková povinnost částku 1 000 Kč dle položky číslo 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků zákona číslo 549/1991 Sb. Žalobkyně uhradila na soudním poplatku 800 Kč, proto je povinna uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna uhradit na účet soudu. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 10 181 Kč, žalobkyni bylo vyhověno co do částky 1 381 Kč, žaloba byla pro částku 8 800 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalovaného 86 % ku 14 % žalobkyně. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 72 % ve prospěch žalovaného. Žalovaný žádné náklady řízení neúčtoval, v řízení byl nekontaktní a z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly. Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. 12. Lhůta byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.