7 C 160/2020-39 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 7 295 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – [příjmení] [jméno] [příjmení], [IČO] a žalovanou, číslo smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobkyně žalované zapůjčil peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla dle žaloby postoupena na současnou žalobkyni dne 6. 12. 2019. Dle žaloby žalovaná zápůjčku řádně nesplácela, proto došlo k jejímu zesplatnění a žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce ve výši 7 295 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 5 532,01 Kč a dlužných úhrad ve výši 1 762,99 Kč, příslušenství, tj. kapitalizovaných úroků ve výši 3 674,14 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 238,26 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 532,01 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 532,01 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. 2. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 1. 2016 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] poskytla žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v částce 11 100 Kč, dále se zaváhala uhradit životní pojištění ve výši 406 Kč, celkem se zavázala uhradit 26 506 Kč, a to v 58 splátkách po 457 Kč. Žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o zápůjčce, že převzala při podpisu smlouvy částku 15 000 Kč Součástí smlouvy účastníci učinili i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že [právnická osoba] pohledávky za žalovanou ze shora uvedených smluv postoupila současné žalobkyni. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky ze shora uvedené smlouvy a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky ve výši 7 295 Kč do deseti dnů od data doručení oznámení s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě pohledávky ve výši 12 954,35 Kč nejpozději do 14. 5. 2020 s poučením o tom, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Z předloženého podacího lístku soud zjistil, že výzva před podáním žaloby byla žalované odeslána dne 10. 5. 2020. 7. Soud přezkoumal uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato jsou v určité části (v části, která se týká poplatků za poskytnutí zápůjčky) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a v části je neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 11 100 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky neúměrně vysoký. Lze v něm tak spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí zápůjček. Výše účastníky sjednaných ujednání o poplatcích za poskytnutí zápůjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 500 Kč, tj. ve výši 30 % z poskytnuté zápůjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaná ujednání o poplatcích (podle soudu nemravných a neplatných) podepsala. 8. Vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § 2390 až ustanovení § 2394 – zápůjčka – dle nového občanského zákoníku platného od 1. 1. 2014 (dále jen NOZ) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. ve znění novel. Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy poskytl žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatky ve výši 11 100 Kč a životním pojištěním ve výši 406 Kč. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná uhradila na zápůjčku částku ve výši 19 211 Kč. Žalovaná byla v řízení nečinná, na výzvy soudu nereagovala. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 695 Kč (15 000 Kč + 4 500 Kč + 406 Kč – zaplacených 19 211 Kč). Soud dále uložil žalované povinnost žalobkyni zaplatit účastníky sjednané úroky ve výši 23,72 % p. a. z částky 685 Kč od 4. 3. 2017 do zaplacení. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení, je ve smyslu § 1970 NOZ povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné jistiny, výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 11. 3. 2017 do zaplacení z částky 695 Kč. 9. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 6 600 Kč a úroku a úroku z prodlení nad rozsah úroku a úroku z prodlení uvedených ve výroku I., a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu. 10. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, ale ve věci rozhodl v řízení, činila poplatková povinnost částku 1 000 Kč dle položky číslo 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků zákona číslo 549/1991 Sb. Žalobkyně uhradila na soudním poplatku 400 Kč, proto je povinna uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna uhradit na účet soudu. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 7 295 Kč, žalobkyni bylo vyhověno co do částky 695 Kč, žaloba byla pro částku 6 600 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalované 90 % ku 10 % žalobkyně. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 80 % ve prospěch žalované. Žalovaná by tak měla právo na náhradu 80 % účelně vynaložených nákladů. Žalovaná v řízení žádné náklady neúčtovala, v řízení byla nečinná a z obsahu spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Soud proto výrokem III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. 12. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.