9 C 193/2021-41 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 6 241 Kč. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný si u ní dne 5. 9. 2018 objednal poskytování internetové televize Lepší.TV a současně též pronájem Lepší.TV boxu. V této souvislosti se zavázal hradit za službu poskytování internetové televize 199 Kč měsíčně a za pronájem TV boxu 99 Kč měsíčně. Tento svůj závazek však neplnil řádně, neboť v souvislosti s uvedeným smluvním vztahem žalobkyni uhradil pouze dne 25. 9. 2018 částku 854 Kč, dne 1. 10. 2018 částku 695 Kč, dne 7. 12. 2018 částku 298 Kč a dne 7. 12. 2018 částku 298 Kč. Žalovaný aktuálně dluží žalobkyni cenu za službu poskytování internetové televize v období od 20. 1. 2019 do 6. 3. 2019 ve výši 299 Kč a nájemné za pronájem TV boxu v období od 20. 1. 2019 do 4. 2 2019 ve výši 50 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení sankce za nedodržení smluvního závazku uzavřeného na dobu určitou 24 měsíců, tj. dopočtu ceny za službu poskytování internetové televize do konce původně sjednané doby trvání smlouvy, v celkové výši 3 893 Kč a ceny za odkoupení TV boxu po skončení smlouvy ve výši 1 999 Kč. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 20. 9. 2018 smlouvu o užívání služby Lepší.TV, jejíž nedílnou součást tvořily obchodní podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby Lepší.TV spočívající v možnosti sledování převzatého televizního vysílání způsobem vymezeným ve smlouvě. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni cenu za tuto službu ve výši 199 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v trvání 24 měsíců od data uzavření s možností automatické prolongace o stejnou dobu. Žalobkyně na sjednanou dobu trvání smlouvy dále pronajala žalovanému zařízení pro účely sledování převzatého televizního vysílání umožňující rovněž využívání doplňkových služeb, tzv. Lepší.TV Box, za což se žalovaný zavázal hradit nájemné ve výši 99 Kč měsíčně. V čl. 5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou peněžitých závazků vůči žalobkyni delším než 45 dnů může žalobkyně odstoupit od smlouvy. V takovém případě jí mělo vzniknout právo na zaplacení smluvní pokuty za porušení povinnosti včasné úhrady pravidelných plateb ze strany žalovaného ve výši souhrnu všech plateb ceny služby poskytování Lepší.TV, na které by měla žalobkyně nárok dle smlouvy za období od okamžiku, kdy nastalo prodlení žalovaného, do konce sjednané doby určité trvání smlouvy, a dále právo na úhradu plné ceny Lepší.TV boxu, která dle ceníku žalobkyně činila 1 999 Kč. Dopisem z 21. 3. 2019 žalobkyně odstoupila od předmětné smlouvy z důvodu prodlení žalovaného s úhradou sjednaných plateb za poskytované služby delšího než 45 dnů a vyzvala žalovaného, aby jí ve lhůtě 15 dnů od doručení dopisu uhradil dlužnou částku ve výši 349 Kč představující neuhrazenou cenu za poskytnuté služby a dále smluvní pokutu v celkové výši 5 892 Kč, která měla sestávat z ceny TV boxu a ze součtu plateb za služby Lepší.TV do konce původně sjednané doby trvání smlouvy. V dopise byl žalovaný rovněž poučen o tom, že pokud neuhradí shora uvedený dluh ve lhůtě do 5. 4. 2019, žalobkyně přistoupí k jeho soudnímu vymáhání. Žalobkyně přerušila žalovanému poskytování služby Lepší.TV k datu 4. 2. 2019. 5. Dle § 103 o. s. ř. soud kdykoliv za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). 6. Dle § 104 odst. 1 o. s. ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu, přičemž právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají zachovány. 7. Soud musel s ohledem na shora uvedená ustanovení v prvé řadě vyřešit otázku, zda má pravomoc k projednání a rozhodnutí předmětného sporu. Mezi účastníky uzavřená smlouva totiž naplňuje znaky smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací a na věc tak dopadá právní úprava obsažená v zákoně č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v účinném znění (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“). Dle § 129 odst. 1 věty prvé zákona o elektronických komunikacích přitom platí, že spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 cit. zákona na straně jedné, a účastníky, popřípadě uživateli na straně druhé, rozhoduje na návrh kterékoliv ze stran sporu Český telekomunikační úřad, a to pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. V řešené věci byla pro posouzení toho, který subjekt disponuje pravomocí k řešení daného sporu, klíčová otázka, zda se žalobou uplatněné nároky týkají povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích, případně na jeho základě, nebo nikoliv. 8. K otázkám souvisejícím s řešením kompetenčních sporů mezi civilními soudy a Českým telekomunikačním úřadem ve spojitosti s rozhodováním nároků uplatňovaných osobami vykonávajícími komunikační činnost vůči jejich zákazníkům se v minulosti ve své judikatuře opakovaně vyjadřoval zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů v účinném znění. Pro řešenou věc jsou podle názoru soudu nejpodstatnější závěry zvláštního senátu obsažené v jeho usneseních ze dne 31. 5. 2006, č.j. Konf 6/2005-11, respektive ze dne 14. 9. 2009, č.j. Konf 38/2009-12. V prvním z citovaných rozhodnutí zvláštní senát uzavřel, že dodávka televizních programů prostřednictvím satelitního signálu je službou elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, přičemž rozhodovat o nárocích plynoucích z porušení povinnosti platit cenu za tuto službu přísluší ve smyslu § 129 odst. 1 citovaného zákona Českému telekomunikačnímu úřadu. Dle usnesení č.l. Konf 38/2009-12 je pak třeba v případech, kdy je vymáhán nárok na zaplacení smluvní pokuty v souvislosti s uzavřenou smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací, rozlišovat, za jaké porušení povinnosti nárok na tuto smluvní pokutu vznikl. Pokud se jedná o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, ve které si tyto subjekty dohodly smluvní pokutu pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu, pak je k rozhodování o smluvní pokutě příslušný Český telekomunikační úřad. Neuhrazení ceny za poskytnuté služby je totiž v takovém případě porušením zákona o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu s tímto porušením přímo souvisí. Pokud se naopak jedná o (typickou) smluvní pokutu za nevrácení vypůjčeného zařízení (např. satelitní antény, modemu atp.), tedy výpůjčku, je k rozhodování o smluvní pokutě plynoucí z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce soud. 9. Jakkoliv se spor mezi účastníky v daném případě netýká satelitní, nýbrž internetové televize, nic to nemění na tom, že pravomoc k rozhodnutí o nárocích žalobkyně, které se týkají neuhrazené ceny za službu poskytování internetové televize v období od 20. 1. 2019 do 6. 3. 2019 (celkem částka ve výši 299 Kč), jakož i smluvní pokuty v celkové výši 3 893 Kč jakožto dopočtu ceny, kterou by byl žalovaný povinen uhradit do konce sjednané doby trvání smlouvy, pokud by nedošlo k jejímu předčasnému ukončení, má ve smyslu shora citovaných judikatorních závěrů a § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích Český telekomunikační úřad. Tyto nároky totiž souvisí s porušením povinností stanovených zákonem o elektronických komunikacích, konkrétně povinnosti stanovené v § 64 odst. 1 tohoto zákona (povinnost uhradit cenu za poskytnuté služby elektronických komunikací), a z toho plynoucím právem na zaplacení smluvní pokuty, jejímž prostřednictvím byla povinnost k řádné úhradě ceny za poskytnuté služby utvrzena. Proto soud podle § 104 odst. 1 věty prvé o. s. ř. řízení ve vztahu k nároku žalobkyně na zaplacení 4 192 Kč zastavil (výrok I. tohoto rozsudku) s tím, že současně rozhodl o tom, že po právní moci tohoto rozsudku bude věc v souladu s § 104 odst. 1 větou druhou o. s. ř. postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu, který má pravomoc k projednání této části žalobou uplatněného nároku (výrok II.). Sluší se pozn