9 C 213/2020-55 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení 4 365 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která byla mezi účastnicemi uzavřena dne [datum]. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy dne [datum] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 4 999 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem ve 12 pravidelných měsíčních splátkách. Na svůj dluh však žalobkyni uhradila pouze dne [datum] 892 Kč a [datum] 2 973,20 Kč. Žalobkyně poskytnutou jistinu úročila sazbou 13,53 % ročně, která odpovídá průměrné sazbě bankovních úvěrů dle databáze časových řad [příjmení] vedené Českou národní bankou v době vyplacení peněžních prostředků žalované. Její úhrady započetla nejprve na úhradu běžného úroku, následně pak na úhradu jistiny úvěru. Žalovaná jí doposud dluží na jistině částku 4 107 Kč Vedle ní se žalobkyně domáhala rovněž zaplacení úroku ve výši 13,53 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z téže částky za dobu od [datum] do zaplacení. V neposlední řadě si pak žalobou nárokovala zaplacení smluvních pokut v celkové výši 258 Kč za prodlení žalované s úhradou splátek úvěru [číslo] kdy nárokovaná výše smluvních pokut odpovídala sazbám sjednaným v ustanovení čl. 10 smluvních ujednání smlouvy o úvěru. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum]. Žalovaná, ač byla řádně a včas k jednání předvolána, se bez jakékoliv omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v její nepřítomnosti. Zástupce žalobkyně, který se jednání zúčastnil, na podané žalobě setrval a uvedl, že žalovaná v mezidobí po podání žaloby na svůj dluh ničeho neuhradila. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě žalobkyně dne [datum] vyplatila ve prospěch bankovního účtu žalované č. [bankovní účet], peněžní prostředky ve výši 4 999 Kč. Žalovaná se v uvedené smlouvě zavázala, že poskytnuté prostředky žalobkyni vrátí spolu s úrokem za jejich poskytnutí ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 892 Kč, které byly splatné vždy ke 14. dni příslušného měsíce. Celková žalovanou splatná částka činila dle smlouvy 10 700 Kč. Nedílnou součást úvěrové smlouvy tvořil dokument označený jako„ Smluvní ujednání smlouvy o úvěru poskytovaném [právnická osoba] – úvěr 4 999 Kč“. Dle čl. 10 těchto smluvních ujednání byla žalovaná v případě svého prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky, a v případě prodlení delšího než 30 dnů po termínu splatnosti ještě další smluvní pokutu nad rámec smluvní pokuty shora uvedené ve výši 13 % z výše dlužné splátky. V souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou žalovaná uhradila žalobkyni dne [datum] 892 Kč a dne [datum] 2 973,20 Kč. Dvěma fakturami vystavenými ve dnech [datum], respektive [datum] žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokuty za její prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru v souhrnné výši 5 608 Kč. Na podkladě rozhodčí smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne [datum] zahájila žalobkyně dne [datum] rozhodčí řízení u rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který dne 30. 11. 2012 pod č.j. 101 Rozh [číslo], vydal rozhodčí nález, jímž uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 15 416 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu, a nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady rozhodčího řízení ve výši 5 496 Kč. Na podkladě tohoto rozhodčího nálezu jakožto exekučního titulu byla k návrhu žalobkyně pověřením Okresního soudu ve Svitavách ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], nařízena exekuce na majetek žalované k uspokojení pohledávky rozhodčím nálezem přiznané. Vedením exekuce byla pověřena soudní exekutorka [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad]. U té byla exekuce vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla uvedená exekuce zastavena, bylo rozhodnuto o tom, že žádná z účastnic nemá vzájemně právo na náhradu nákladů exekuce a žalobkyni jakožto oprávněné bylo uloženo zaplatit soudní exekutorce náklady exekuce ve výši 13 337,57 Kč do tří dnů od právní moci zmíněného usnesení. Dle odůvodnění zmíněného usnesení exekuční soud rozhodl o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu ve znění pozdějších předpisů, proto, že shledal neplatnou rozhodčí smlouvu, ze které rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] odvozoval svou pravomoc k projednání a rozhodnutí věci, ve smyslu § 56 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Zmíněné usnesení exekučního soudu bylo následně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Žalobkyně následně dne [datum] zaslala žalované předžalobní upomínku, v níž jí prostřednictvím svého zástupce vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 4 365 Kč s příslušenstvím z titulu jejího dluhu z předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě do 7 dnů od odeslání výzvy a upozornila ji, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 5. Po právní stránce soud posoudil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“). 6. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 499 obch. zák. lze za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. 8. Podle § 502 odst. 1 věty prvé obch. zák. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 9. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastnicemi vznikl ve smyslu § 497 obch. zák. závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou dne [datum]. Žalobkyně svou povinnost z této smlouvy splnila, když prokazatelně poskytla žalované peněžní prostředky v ujednané výši. Žalované tím vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru a zaplatit úrok. Soud se v daném případě nezabýval tím, zda úrok sjednaný v předmětné smlouvě lze považovat za přiměřený či nikoliv, neboť žalobkyně si v žalobě nárokovala úrok pouze ve výši 13,53 % ročně, který odpovídal obvyklé úrokové sazbě úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy (viz údaje dostupné v databázi časových řad [příjmení] na webových stránkách www.cnb.cz). Takový úrok je nepochybně zcela přiměřený a soud nemá důvod, proč jej žalobkyni nepřiznat. 10. Žalovaná v průběhu řízení nevyvrátila tvrzení žalobkyně o tom, že na svůj dluh uhradila pouze dvě platby v souhrnné výši 3 865,20 Kč (tyto platby žalobkyně zcela v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními započetla nejprve na přirostlý úrok, ve zbývajícím rozsahu pak na jistinu své pohledávky). Bylo přitom na ní, aby v případě, že svůj dluh ze smlouvy uhradila zcela nebo v širším než žalobou tvrzeném rozsahu, takovou skutečnost soudu nejen sdělila, ale rovněž prokázala. Nic takového se ovšem nestalo, žalovaná zůstala po celou dobu trvání řízení absolutně nečinnou, na podanou žalobu nijak nereagovala, se soudem nekomunikovala a jednání ve věci se bez omluvy nezúčastnila. Za této situace soud vyšel z toho, že skutečně žalobkyni uhradila toliko 3 865,20 Kč a že tedy nárok žalobkyně sestávající ze zbývající dlužné jistiny ve výši 4 107 Kč a z běžícího smluvního úroku ve výši 13,53 % ročně z dlužné jistiny za dobu ode dne následujícího dni poskytnutí peněžních prostředků do zaplacení je zcela oprávněný. 11. Ze shora popsaných důvodů soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 4 107 Kč včetně požadovaného smluvního úroku z úvěru a žalovanou zavázal rovněž k úhradě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru za dobu od [datum] do zaplacení. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení se opírá o § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, ve spojení s § 369 odst. 1 obch. zák. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalované nastalo. 12. Soud naopak podanou žalobu zamítl co do požadovaných smluvních pokut v celkové výši 258 Kč. Žalobkyně si tyto smluvní pokuty nárokovala s odkazem na čl. 10 svých smluvních podmínek se zdůvodněním, že žalované vznikla povinnost uhradit smluvní pokuty