9 C 242/2021-36 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu 14. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 5 095 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu neuhrazené ceny za dodávky elektřiny do odběrného místa žalovaného na adrese [adresa], uskutečněné v období od 28. 7. 2020 do 27. 11. 2020 na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi účastníky dne 28. 7. 2020. Žalobkyně cenu za poskytnuté dodávky v uvedeném období vyúčtovala žalovanému fakturou splatnou k 21. 12. 2020, žalovaný však doposud neuhradil část fakturované částky ve výši 5 095 Kč Vedle dlužné ceny za poskytnuté dodávky elektřiny požadovala žalobkyně rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky za dobu ode dne následujícího dni splatnosti shora uvedené faktury do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu obsahující doložku dle citovaného ustanovení nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 28. 7. 2020 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž podkladě zajišťovala dodávky elektřiny do odběrného místa žalovaného na adrese [adresa]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit žalobkyni za poskytnuté dodávky elektřiny sjednanou cenu. Fakturou vystavenou dne 3. 12. 2020 vyúčtovala žalobkyně žalovanému cenu za poskytnuté dodávky elektřiny v období od 28. 7. 2020 do 27. 11. 2020 ve výši 8 095,27 Kč. Oproti této částce započetla žalovaným uhrazené zálohy ve výši 3 000 Kč. Nedoplatek žalovaného tak dle uvedené faktury, která byla splatná k 21. 12. 2020, činil po zaokrouhlení 5 095 Kč. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k zaplacení uvedené dlužné částky dopisy z 22. 1. 2021 a 17. 5. 2021. 5. Po právní stránce hodnotil soud věc podle právní úpravy obsažené v § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů v účinném znění (dále jen„ energetický zákon“). 6. Podle § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 7. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřenou ve smyslu § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona. Žalobkyně své povinnosti z uvedené smlouvy splnila, když dodávala elektřinu do odběrného místa žalovaného. Ten byl tudíž dle smlouvy i dle shora citovaného ust. § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona povinen za tyto dodávky hradit žalobkyní řádně vyúčtovanou cenu. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný zcela neuhradil cenu za dodanou elektřinu a poskytnuté služby za fakturační období od 28. 7. 2020 do 27. 11. 2020 splatnou k 21. 12. 2020. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že svůj dluh za shora uvedené období již zcela či alespoň v širším než žalobou tvrzeném rozsahu uhradil, takovou skutečnost soudu nejen tvrdil, ale zejména prokázal. Nic takového se ovšem nestalo, žalovaný zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem nekomunikoval. Soud proto dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok je zcela oprávněný. 8. S ohledem na shora uvedené soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 5 095 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, neboť žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalovaného vzniklo. 9. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a svědčí jí tudíž dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů účastníka nezastoupeného advokátem po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklad řízení v celkové výši 1 000 Kč. 10. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.