9 C 249/2020-44 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 1 500 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být dle žaloby uzavřena dne [datum] mezi [anonymizována tři slova], reg. číslo HRB [číslo] B, se sídlem [adresa], [příjmení] republika Německo (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve lhůtě do [datum]. Tuto svou povinnost však doposud ani částečně nesplnil. Pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla jejím právním předchůdcem postoupena žalobkyni. Ta se vedle dlužné jistiny domáhala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 1 500 Kč za dobu ode dne následujícího dni splatnosti úvěru do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. Žalobkyně se z tohoto jednání prostřednictvím své zástupkyně omluvila, přičemž souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a s dostatečným předstihem předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, jakož i ze sdělení [právnická osoba], které si vyžádal, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Společnost [příjmení] [příjmení] p.l.c., reg. číslo C [číslo], se sídlem [adresa], [anonymizována čtyři slova] [číslo], [země], poskytla žalovanému v průběhu měsíce října 2016 peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč, a to bezhotovostním převodem ve prospěch jeho bankovního účtu č. [bankovní účet]. Pohledávku na vrácení peněžních prostředků následně postoupila právnímu předchůdci žalobkyně, který posléze předmětnou pohledávku dále postoupil na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o postoupení pohledávky dopisem z [datum], který obsahoval i výzvu k zaplacení dlužné částky v celkové výši 2 970 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 4 719 Kč ve lhůtě tří dnů a upozornění, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 5. Jakkoliv žalobkyně v žalobě tvrdila, že právním titulem žalobou uplatněné pohledávky je smlouva o úvěru uzavřená mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným dne [datum], žádnou takovou smlouvu ani k výzvě soudu nepředložila. Z předložených listinných důkazů navíc vyplývá, že peněžní prostředky žalovanému poskytla [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. a že teprve následně byla touto společností pohledávka na vrácení poskytnutých prostředků postoupena ve smyslu § [číslo], respektive § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), právnímu předchůdci žalobkyně. Ten ji následně stejným způsobem, tj. na základě smlouvy o postoupení pohledávek, postoupil žalobkyni. 6. Pro rozhodnutí soudu bylo podstatné, že v řízení bylo prokázáno, že žalovanému skutečně byly předmětné peněžní prostředky v říjnu 2016 poskytnuty a že žalobkyně je aktuálně věřitelkou pohledávky na jejich vrácení a svědčí jí tedy aktivní legitimace k vedení tohoto sporu. S ohledem na neprokázanou existenci smlouvy o úvěru soud věc posoudil jako nárok vzniklý z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., kdy toto bezdůvodné obohacení vzniklo na straně žalovaného plněním bez právního důvodu – přijetím částky 1 500 Kč. Podle § 2991 odst. 1 o. z. je žalovaný povinen vydat předmět bezdůvodného obohacení, tedy vrátit poskytnuté peněžní prostředky, tomu, na jehož úkor se bez spravedlivého důvodu obohatil. V pozici„ ochuzeného“ se v tuto chvíli s ohledem na shora zmiňované postoupení pohledávky nachází žalobkyně. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení, že žalovaný doposud ani část z poskytnutých prostředků nevrátil. Bylo přitom právě na žalovaném, aby v případě, že svůj dluh již uhradil, ať už žalobkyni, nebo některému z jejích právních předchůdců, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Nic takového se ovšem nestalo, žalovaný zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, k podané žalobě se nevyjádřil a jednání ve věci se bez omluvy nezúčastnil. Proto soud vyšel z toho, že na svůj dluh doposud neuhradil ničeho, a přiznal žalobkyni požadovaných 1 500 Kč. Žalovanému současně uložil povinnost zaplatit požadovaný zákonný úrok z prodlení z této částky za dobu od [datum]. Nárok na jeho úhradu se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se očividně dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu, přičemž z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vůči žalovanému svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 8. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.