9 C 276/2021-47 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 18. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 8 790,08 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která měla být uzavřena mezi [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ Právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 28. 1. 2016. Tvrdila, že Právní předchůdce žalobkyně na základě uvedené smlouvy umožnil žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky formou revolvingu až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí a zaplatí úrok ve výši 0,2833 % denně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru v ujednaných měsíčních splátkách. Celkem žalovaný tímto způsobem měl vyčerpat částku 10 000 Kč. Následně se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy na společnost [právnická osoba], [IČO], která ji následně postoupila na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 8 790,08 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 209,40 Kč, jehož výše měla odpovídat sjednané úrokové sazbě ve výši 0,2833 % z dlužné jistiny denně za období od 18. 3. 2017 do 27. 3. 2017 (datum uvedené v posledním vydaném výpisu z účtu, které bylo dle žalobkyně datem splatnosti úvěru), a dále běžícího zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině za období od 28. 3. 2017 do zaplacení. 2. Žalovaný v odporu, který podal proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu, uvedl, že žalobou nárokovanou částku není schopen uhradit jednorázově, a požádal soud, aby mu umožnil dluh splácet v měsíčních splátkách po 1 500 Kč. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 7. 12. 2021. Oba účastníci, ač řádně a včas soudem předvoláni, se k jednání bez omluvy nedostavili, stejně tak se bez omluvy nedostavil ani zástupce žalobkyně. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 28. 1. 2016 žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 20. 12. 2019 Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na vrácení předmětné částky na [právnická osoba], [IČO], která následně zmíněnou pohledávku postoupila na žalobkyni smlouvou uzavřenou téhož dne. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem zástupce žalobkyně z 6. 5. 2020. Téhož dne byla vyhotovena rovněž předžalobní upomínka, jejímž prostřednictvím byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 11 165,53 Kč ve lhůtě sedmi dnů od odeslání výzvy s tím, že se jedná o dluh vzniklý z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou měl žalovaný uzavřít dne 28. 1. 2016 s Právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaný byl ve výzvě poučen o tom, že pokud dluh ve stanovené lhůtě žalobkyni neuhradí, tato přistoupí k jeho soudnímu vymáhání. 5. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 6. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Žalobkyně svůj žalobou uplatněný nárok opírala o údajně uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru z 28. 1. 2016, tuto smlouvu však v průběhu řízení soudu nepředložila, a to ani přesto, že ji k tomu soud písemně vyzýval. Zároveň nepředložila ani žádný jiný relevantní důkaz, který by svědčil o tom, že k uzavření této smlouvy mezi Právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným skutečně došlo. Na stranu druhou, z předloženého výpisu z účtu bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil a soudu tak nevysvětlil, z jakého titulu mu Právní předchůdce žalobkyně zmíněnou částku vyplatil. Soudu tak nezbylo, než vycházet z toho, že se jednalo o plnění bez právního důvodu, a tudíž o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalovanému tak přijetím zmíněných peněžních prostředků vznikla ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. povinnost je Právnímu předchůdci žalobkyně vrátit. Ačkoliv žalobkyně nebyla tím, kdo žalovanému peněžní prostředky poskytl, přesto jí aktuálně svědčí právo na jejich vrácení, a to z toho důvodu, že v mezidobí došlo ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. k postoupení pohledávky na vrácení těchto peněžních prostředků nejprve na společnost [právnická osoba], následně pak na žalobkyni. Té proto svědčí aktivní legitimace v tomto sporu, neboť je aktuálně v pozici věřitele pohledávky na vrácení předmětných prostředků. V řízení nebylo žádným z účastníků tvrzeno, natož prokázáno, jakou částku žalovaný Právnímu předchůdci žalobkyně, případně jeho právním nástupcům vrátil. Žalobkyně přitom požadovala z titulu jistiny úvěru zaplacení 8 790,08 Kč. Soud proto vycházel z toho, že tuto částku doposud žalovaný nevrátil. 8. Ze všech popsaných důvodů soud dospěl k závěru, že žalobkyni svědčí právo na zaplacení požadované částky ve výši 8 790,08 Kč, a to včetně nárokovaného zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 28. 3. 2017 do zaplacení. Nárok na úhradu úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla naopak zamítnuta, pokud jde o nárokovaný kapitalizovaný smluvní úrok z úvěru, neboť nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru, a tedy ke sjednání povinnosti žalovaného požadovaný úrok zaplatit. 9. Ačkoliv žalobkyně nebyla s podanou žalobou úspěšná zcela, neboť tato byla co do požadovaného kapitalizovaného smluvního úroku částečně zamítnuta, její neúspěch se zjevně týkal pouze velmi nepatrné části předmětu řízení. Žalobkyni tudíž svědčí vůči žalovanému podle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plném rozsahu. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby, po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT a jeden úkon právní služby učiněný ve smyslu § 11 odst. 2 AT (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů spojených s uvedenými úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 10. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud vyhověl žádosti žalovaného a umožnil mu splácet dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výši stanovil na 1 500 Kč. Ačkoliv žalovaný konkrétně neodůvodnil svou žádost o poskytnutí splátkového kalendáře, soud má za to, že je možné této žádosti vyhovět, neboť pokud bude žalovaný svůj dluh splácet řádně a včas, mělo by k jeho úplné úhradě včetně náhrady nákladů tohoto řízení dojít v horizontu přibližně osmi měsíců, což je doba, která je z pohledu soudu ještě akceptovatelná. Pro žalobkyni jakožto zavedený subjekt na trhu s pohledávkami podle názoru soudu nebude odklad splatnosti dlužné částky představovat závažný zásah do jejích práv, a to tím spíše, že soud současně vyslovil doložku ztráty výhody splátek, což znamená, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou byť jen jediné stanovené splátky, může se žalobkyně s úspěchem exekučně domáhat úhrady celé zbývající části dluhu najednou. Sama žalobkyně navíc de facto akceptovala splátkový kalendář v návrhu smírného řešení věci, který byl soudu doručen dne 3. 11. 2021, je tedy zjevné, že je s možností rozložení splatnosti dlužné částky srozuměna. Splatnost jednotlivých měsíčních splátek soud stanovil k 20. dni každého příslušného kalendářního měsíce.