9 C 279/2020-31 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 17. 8. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení 61 410 Kč se zákonným úrokem z prodlení popsaným ve výroku I. tohoto rozsudku a dále zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to z titulu neuhrazené ceny za balená hotová jídla, která žalovanému dodal v průběhu let 2019 a 2020. Žalobce cenu za dodané zboží účtoval žalovanému formou faktur, jejichž identifikační údaje podrobně popsal v žalobě. Žalovaný mu však neuhradil cenu za dodané zboží v celkové výši 61 410 Kč. Svůj dluh vůči žalobci uznal co do důvodu a výše v dohodě o splátkovém kalendáři z 9. 7. 2020, v níž se zavázal dlužnou částku uhradit ve dvou splátkách splatných k 20. 7. 2020 a 20. 8. 2020, a to pod ztrátou výhody splátek. Neuhradil však již první sjednanou splátku, proto žalobce uplatnil právo na zaplacení celé své pohledávky včetně shora popsaného příslušenství. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce s tímto postupem souhlasil, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal, neboť žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z dohody o splátkovém kalendáři uzavřené mezi účastníky dne 9. 7. 2020 soud zjistil, že žalobce na základě dílčích kupních smluv dodal žalovanému potravinářské výrobky, přičemž mu postupně vyúčtoval cenu za dodané zboží celkem 18 fakturami, z nichž první byla vystavena dne 31. 1. 2019 na částku 4 176 Kč splatnou k 10. 2. 2019, poslední pak 30. 6. 2020 na částku 3 198 Kč splatnou k 10. 7. 2020 Celkem byla těmito fakturami žalovanému vyúčtována částka 61 410 Kč. Žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobci vzniklý z titulu nezaplacení ceny za dodané zboží co do důvodu a výše a zavázal se uhradit žalobci dlužnou částku ve dvou splátkách, přičemž první splátka ve výši 32 000 Kč byla dle dohody splatná k 20. 7. 2020, druhá ve výši 29 410 Kč pak k 20. 8. 2020. V čl. 4 dohody bylo sjednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením některé splátky či její části, ztrácí výhodu splátek a jeho dluh se stane splatným v celém rozsahu, a to včetně veškerého příslušenství, na jehož zaplacení žalobci vznikl nárok v souvislosti s původně sjednanými termíny splatnosti. 5. Z předžalobní výzvy ze 4. 8. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 61 410 Kč vzniklé z titulu neuhrazené ceny za dodané zboží a účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 2 529 Kč ve lhůtě sedmi dnů od odeslání výzvy s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byla předžalobní výzva dne 5. 8. 2020 odeslána na adresu sídla žalovaného. 6. Ze shora uvedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobce v letech 2019 a 2020 průběžně dodával žalovanému zboží - potravinářské výrobky, přičemž na úhradu ceny dodaného zboží žalobci vždy vystavil příslušnou fakturu. Celkem takto v období od 31. 1. 2019 do 30. 6. 2020 vyúčtoval žalovanému cenu za dodané zboží ve výši 61 410 Kč. Dne 9. 7. 2020 účastníci uzavřeli dohodu o splátkovém kalendáři, ve které žalovaný písemně uznal svůj dluh ve výši 61 410 Kč vzniklý z titulu neuhrazené ceny za zboží dodané žalobcem co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit ve dvou splátkách, přičemž první splátka ve výši 32 000 Kč byla dle dohody splatná k 20. 7. 2020, druhá ve výši 29 410 Kč pak k 20. 8. 2020. Současně byla sjednána doložka ztráty výhody splátek v případě prodlení žalovaného s úhradou byť jen části některé splátky. Předžalobní výzvou ze 4. 8. 2020 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 61 410 Kč a poskytl mu za tímto účelem lhůtu 7 dnů od odeslání výzvy. Současně poučil žalovaného o tom, že pokud dluh ve stanovené lhůtě neuhradí, bude se jeho úhrady domáhat u soudu. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor vyplývající z jednotlivých dílčích kupních smluv smlouvy uzavřených mezi účastníky podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“). 8. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 9. Podle § 2053 o. z. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 10. Vzhledem k tomu, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobci vzniklý z titulu neuhrazené ceny žalobcem dodaného zboží co do důvodu a výše, vycházel soud v souladu s § 2053 o. z. z předpokladu, že tento dluh v době uznání, tj. ke dni uzavření dohody o splátkovém kalendáři (9. 7. 2020), trval. Bylo tedy na žalovaném, aby v případě, že tento dluh buď vůbec nevznikl, nebo již byl žalovaným zcela či alespoň v určitém rozsahu uhrazen, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nereagoval a se soudem nekomunikoval. Soud proto posoudil podanou žalobu jako důvodnou a této v plném rozsahu vyhověl. 11. Ze shora popsaných důvodů soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 61 410 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných plateb, vždy za období ode dne následujícího dni splatnosti příslušné faktury do zaplacení. Nárok na úhradu úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu. Dle § 3 citovaného nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalovaného zavázal rovněž k zaplacení nákladů spojených s uplatněním žalované pohledávky ve výši 1 200 Kč, neboť v posuzované věci se jednalo o vzájemný závazek mezi podnikateli. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a svědčí mu tak podle citovaného ustanovení vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 457 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 11 918,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 8 950 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 3 580 Kč podle § 7 bodu 5 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 1 790 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 2 068,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení v celkové výši 14 375,50 Kč, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.