9 C 306/2020-38 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 048 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 524 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 1 524 Kč od [datum] do zaplacení z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný ve dnech [datum] a [datum] cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní bez platného jízdního dokladu, což bylo zjištěno při provedené přepravní kontrole. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení základního jízdného ve výši 2 x 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 2 x 1 500 Kč, celkem tedy na zaplacení částky 3 048 Kč. Žalovaný doposud žalobkyni uvedenou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc posoudil a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl dne [datum] v 12:37 hod v zastávce [jméno] z [obec] ve voze metra linky A a dne [datum] v 14:19 hod v zastávce [příjmení] náměstí ve voze tramvaje linky 9 podroben přepravní kontrole provedené pověřenou osobou žalobkyně, přičemž se této osobě na její výzvu neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu. Dle tarifu a smluvních přepravních podmínek žalobkyně platných v době provedené přepravní kontroly činilo základní jízdné v jí provozovaných vozech městské hromadné dopravy 24 Kč a přirážka k jízdnému 1 500 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 3 048 Kč vzniklého v souvislosti s jeho jízdami vozem žalobkyně bez platného jízdního dokladu, a to ve lhůtě sedmi dnů ode dne odeslání výzvy s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu. 5. Po právní stránce hodnotil soud věc jako spor ze smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 6. Podle § 2550 o. z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo tím, že žalovaný využil ke své přepravě vozidla městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, ke konkludentnímu uzavření smlouvy o přepravě osoby ve smyslu § 2550 o. z. Na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému přepravu svým vozem, přičemž žalovaný byl povinen jí za tuto přepravu uhradit jízdné, jehož výše činila dle tarifu žalobkyně 24 Kč. Tuto svou povinnost však žalovaný prokazatelně porušil, neboť se při provedené přepravní kontrole neprokázal platným jízdním dokladem, a to v daném případě celkem 2x. V důsledku toho mu podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách v účinném znění, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni též přirážku k jízdnému, jejíž výši stanovila žalobkyně ve svých smluvních přepravních podmínkách na částku 1 500 Kč, tedy ve výši nepřesahující maximální možnou výši přirážky uvedenou v § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. 8. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný jí dlužné jízdné a přirážku k němu ani částečně neuhradil. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že se tak stalo, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil a že z obsahu spisu žádnou úhradu z jeho strany nelze dovodit, vycházel soud, pokud jde o aktuální výši dluhu, z podané žaloby. 9. Ze všech shora popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je oprávněná. Proto jí v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 048 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 občanského zákoníku, výše úroku se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu. 10. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a svědčí jí tak vůči žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.