9 C 309/2020-48 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu 1. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení 2 363 Kč se zákonným úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, která měla být dle žaloby uzavřena dne 7. 11. 2013 mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou. Požadovaná částka sestávala z neuhrazené ceny za poskytnuté dodávky elektřiny v období od 4. 7. 2017 do 1. 3. 2018 ve výši 2 078 Kč a z poplatku ve výši 285 Kč představujícího paušální náklady spojené se zasláním tří upomínek žalované k úhradě dohodnutých měsíčních zálohových plateb, kdy poplatek za jednu upomínku činil podle čl. II. bodu 7 písm. c) a čl. V. bodu 2 písm. a) všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ VOP“) ve spojení s ceníkem za zvláštní služby právního předchůdce žalobkyně 95 Kč. Pohledávka na zaplacení zmíněných částek byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 13. 10. 2017. Žalovaná na svůj dluh doposud ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 7. 11. 2013 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny pro domácnost, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dodával žalované do jejího odběrného místa na adrese [adresa], elektřinu a zajišťoval související služby. Žalovaná se v uvedené smlouvě zavázala ve svém odběrném místě elektřinu odebírat a hradit za ni žalobkyni sjednanou cenu za dodávky elektřiny a regulovanou cenu za dopravu elektřiny a související služby. Nedílnou součást smlouvy tvořil ceník a VOP právního předchůdce žalobkyně. Dle čl. II. odst. 7 písm. c) VOP byla žalovaná povinna uhradit právnímu předchůdci žalobkyně paušalizované náklady spojené se zasíláním výzev, upomínek apod. ke splnění její povinnosti ze smlouvy, a to dle platného ceníku smluvních pokut. Podle něho činila smluvní pokuta za upomínku 95 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou sjednaných záloh ceny za poskytnuté dodávky elektřiny, pročež ji právní předchůdce žalobkyně třemi upomínkami z 26. 10. 2017, 19. 12. 2017 a 13. 2. 2018 vyzval k zaplacení těchto dlužných záloh a současně i poplatků za upomínky. V období od 4. 7. 2017 do 1. 3. 2018 činila spotřeba elektřiny žalované v jejím odběrném místě celkem 0,588 MWh, přičemž právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalované neuhrazenou cenu za takto odebranou elektřinu a související služby fakturou [číslo] vystavenou na částku 2 078 Kč s datem splatnosti k 19. 3. 2018. Následně postoupil svou pohledávku na zaplacení uvedené částky a tří poplatků za vystavené upomínky v celkové výši 285 Kč smlouvou uzavřenou 13. 10. 2017 na žalobkyni a o této skutečnosti písemně informoval žalovanou dopisem z 20. 8. 2020. Žalobkyně posléze vyzvala žalovanou k plnění ještě předžalobní upomínkou z 20. 8. 2020, která byla téhož dne odeslána prostřednictvím pošty na adresu žalované. 5. Po právní stránce hodnotil soud věc podle právní úpravy obsažené v § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů ve znění účinném do 31. 12. 2014, tj. v době uzavření předmětné smlouvy, z níž žalobkyně dovozuje svůj nárok (dále jen„ energetický zákon“). 6. Podle § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, svou aktivní legitimaci k vedení sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřenou ve smyslu § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z této smlouvy splnil, když dodával žalované do jejího odběrného místa elektřinu a zajišťoval s tím související služby. Naproti tomu žalovaná svým smluvním závazkům nedostála, neboť nehradila řádně a včas sjednané zálohy a především neuhradila právnímu předchůdci žalobkyně cenu za dodávky elektřiny a související služby za období od 4. 7. 2017 do 1. 3. 2018, která jí byla právním předchůdcem žalobkyně řádně vyfakturována. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh vzniklý v uvedeném fakturačním období žalobkyni, případně jejímu právnímu předchůdci čehokoliv uhradila. Bylo přitom na žalované, aby v případě, že se tak stalo, takovou skutečnost soudu tvrdila a zejména pak prokázala. Žalovaná však zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou, na podanou žalobu nijak nereagovala a se soudem nekomunikovala. Soud proto dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné ceny za dodávky elektřiny a související služby uplatněný žalobkyní je v plném rozsahu oprávněný. 10. Žaloba je důvodná, i pokud jde o paušální náklady na vystavení tří písemných upomínek v celkové výši 285 Kč (3 x 95 Kč). Právní předchůdce žalobkyně prokazatelně třemi písemnými upomínkami vyzýval žalovanou k úhradě dlužných záloh, podle čl. II. bodu odst. 7 písm. c) VOP mu tedy vznikl nárok na úhradu paušálních nákladů za vystavení těchto upomínek, které podle jeho ceníku činily 95 Kč za upomínku. Takto vysokou výši poplatku za upomínku soud považuje za zcela přiměřenou. Vzhledem k tomu, že z ničeho nelze dovodit, že by žalovaná tuto dlužnou částku již uhradila, soud žalobkyni nárok na její zaplacení rovněž přiznal. 11. Ze shora popsaných důvodů soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 2 363 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu. 12. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vůči žalované svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.