15 C 20/2022-30 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že žalovaný cestoval dne 2. 9. 2021 dopravním prostředkem – metrem - linkou B veřejné hromadné dopravy osob, provozovanou žalobkyní, aniž zaplatil stanovené jízdné. Toto bylo zjištěno při přepravní kontrole, neboť žalovaný se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jízdného spolu s přirážkou k jízdnému v celkové výši 1 530 Kč. Kromě dlužné částky žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z žalované částky a náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc posoudil a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 5. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 2. 9. 2021 soud zjistil, že se žalovaný dne 2. 9. 2021 na lince metra B v 6:30 hodin neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem – jel bez jízdního dokladu. Totožnost žalovaného byla prokázána z jeho občanského průkazu. 6. Ze smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy a tarifu pražské integrované dopravy soud zjistil, že výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu činí 1 500 Kč a základní jízdné 30 Kč. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 11. 2021 a potvrzení o odeslání písemnosti bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. 8. Soud má tak za prokázané, že žalovaný dne 2. 9. 2021 bez platné jízdenky použil hromadný dopravní prostředek žalobkyně. 9. Po právní stránce hodnotil soud věc jako spor ze smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 10. Podle § 2550 o. z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 11. Mezi účastníky byla dle § 2550 a násl. občanského zákoníku uzavřena smlouva o přepravě, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla přepravu do určeného místa, avšak žalovaný nezaplatil jízdné za tuto přepravu, jehož výše činila dle tarifu žalobkyně 30 Kč. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. o silniční přepravě je žalovaný povinen v tomto případě zaplatit i přirážku k jízdnému, která byla žalobkyní stanovena na částku 1 500 Kč. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jejich výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalovaného stíhá tedy kromě povinnosti zaplatit dlužnou částku, povinnost zaplatit i úroky z prodlení. 12. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a svědčí jí tak vůči žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.