15 C 237/2022-33 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že žalovaný cestoval dne 25. 11. 2020 vozidlem městské hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně, aniž zaplatil stanovené jízdné. Toto bylo zjištěno při provedené přepravní kontrole, neboť žalovaný se neprokázal pověřené osobě platným jízdním dokladem. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla následně smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 28. 7. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jízdného spolu s přirážkou k jízdnému v celkové výši 1 520 Kč. Kromě dlužné částky žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z žalované částky a náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc posoudil a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 5. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 25. 11. 2020 soud zjistil, že se žalovaný dne 25. 11. 2020 na lince 13 ve voze č. 74 v 11:31 hodin neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Ze smluvních přepravních podmínek právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu činí 1 500 Kč a základní jízdné 20 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 28. 7. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně oznámila postoupení pohledávky žalovanému přípisem ze dne 19. 7. 2022 a zároveň byl žalovaný přípisem z téhož dne vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě nejpozději do 10 dnů od zaslání výzvy s upozorněním, že v případě nezaplacení bude pohledávka vymáhána soudně. 6. Soud má tak za prokázané, že žalovaný dne 25. 11. 2020 bez platné jízdenky použil hromadný dopravní prostředek právní předchůdkyně žalobkyně. 7. Po právní stránce hodnotil soud věc jako spor ze smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 8. Podle § 2550 o. z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 9. Mezi účastníky byla dle § 2550 a násl. občanského zákoníku uzavřena smlouva o přepravě, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla přepravu do určeného místa, avšak žalovaný nezaplatil jízdné za tuto přepravu, jehož výše činila dle tarifu žalobkyně 20 Kč. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. o silniční přepravě je žalovaný povinen v tomto případě zaplatit i přirážku k jízdnému, která byla právní předchůdkyní žalobkyně stanovena na částku 1 500 Kč. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že svůj dluh alespoň částečně žalobkyni uhradil, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení nečinným a z obsahu spisu žádná jeho úhrada nevyplývá. 10. Ze shora popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalovaného stíhá tedy kromě povinnosti zaplatit dlužnou částku, povinnost zaplatit i úroky z prodlení. 11. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a svědčí jí tak vůči žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 900 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl., tedy 300 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 300 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 12. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.