16 C 339/2021-61 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 64 730,58 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 11. 4. 2021 do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 10. 10. 2027, kterou se žalovanou uzavřela její pr. předchůdkyně, [právnická osoba] [příjmení] [jméno]. Tvrdila, že žalovaná čerpala od její právní předchůdkyně úvěr v konečné výši 67 730,58 Kč. Tato částka měla být splacena do 10. 4. 2021. Po zohlednění plateb činí celkový dluh 64 730,58 Kč. Posléze žalobkyně upřesnila (č. l. 41), že žalovaná částka se skládá ze součtu výběrů a poplatků ve výši 50 253,81 Kč, náhrady nákladů vymáhání 250 Kč a úroků za období čerpání ve výši 17 226,77 Kč. Žalovaná do dne postoupení uhradila částku celkem 139 744 Kč. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 10. 10. 2017 (č. l. 8) soud zjistil, že poskytovatel se zavázal poskytnout úvěr až do výše 35 000 Kč. Úroková sazba byla ujednána ve výši 8,5 % měsíčně. Splácení bylo dohodnuto v minimální výši 12,5 % z dlužné částky měsíčně 5. Z dvanácti potvrzení o provedení platbě (č. l. 40, 42-52) soud zjistil, že žalovaná čerpala v období 10. 10. 2017 – 18. 11. 2020 částku v celkové výši 77 000 Kč. 6. Z platební bilance na č. l. 38-39 soud zjistil, že žalovaná zaplatila za období 10. 10. 2017 7. 5. 2021 částku celkem 139 744 Kč. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 5. 2021 soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. 8. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta nejsou ve vzájemném rozporu. 9. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), tedy jako úvěr, a to jako úvěr spotřebitelský podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 10. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 3 odst. 2 písm. f) ZSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí zápůjční úrokovou sazbou úroková sazba vyjádřená jako pevná nebo pohyblivá procentní sazba uplatňovaná ročně na čerpanou výši spotřebitelského úvěru, 12. Podle § 110 odst. 1 ZSÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 13. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalované bylo vrátit jistinu a zaplatit úrok. Úrok však byl sjednán způsobem nevyhovujícím požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru. Ten totiž„ zápůjční úrokovou sazbu“ definuje jako roční, nikoliv týdenní nebo měsíční (§ 3 odst. 2 písm f/ ZSÚ). Smyslem tohoto ustanovení je zabránit klamavým praktikám, kdy úroková sazba se díky krátkému období, ke kterému je vztažena, zdánlivě jeví nízká, ale ve skutečnosti je velmi vysoká (v posuzované věci 8,5 % měsíčně znamená 102 % ročně). Úroková sazba uvedená ve smlouvě tedy nebyla„ zápůjční úrokovou sazbou“ ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Absenci informace o„ zápůjční úrokové sazbě“ pak § 110 odst. 1 ZSÚ sankcionuje jednak nahrazením ujednané úrokové sazby sazbou ve výši repo sazby uveřejněné ČNB platnou ke dni uzavření smlouvy, jednak tím, že se nepřihlíží k dalším ve smlouvě ujednaným platbám. 14. Pro posuzovanou věc to má za následek, že namísto úroku 8,5 % měsíčně se uplatní úrok 0,25 % ročně (taková totiž byla repo sazba ke dni 10. 10. 2017) a k jiným ujednaným platbám (např. ujednané náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, poplatky za výběr) se nepřihlíží. 15. Žalovaná zaplatila celkem 139 744 Kč. I v případě, že by žalovaná dlužila celou vyčerpanou částku 77 000 Kč již od 10. 10. 2017, tak by úrok do 7. 5. 2021, kdy byla ze strany žalované učiněna poslední úhrada, činil 687,73 Kč. Je tedy zjevné, že žalovaná svůj dluh nejenže zaplatila, ale téměř dvojnásobně přeplatila. 16. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl. 17. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, měla by proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žádné náklady však nevynaložila, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.