16 C 5/2022-45 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 890,27 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 9. 2021. Tvrdila, že žalovanému poskytla prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s denním úrokem 0,1 % a poplatkem za správu úvěru 2 800 Kč měsíčně ve třech splátkách. Rovněž byla ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně ohledně částky, s níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný nehradil řádně, žalobkyně proto žádá zaplacení částky 16 628 Kč (součet dlužných částí splátek), úrok z prodlení a běžící úrok vždy z příslušné části jistiny dle splatnosti jednotlivých splátek a smluvní pokutu 2 262,27 Kč (smluvní pokuta do 29. 12. 2021). 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 9. 2021 soud zjistil, že poskytovatel se zavázal poskytnout úvěr 10 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s denním úrokem 0,1 % a poplatkem za správu úvěru 2 800 Kč měsíčně ve třech splátkách splatných do 91 dnů. Pro případ prodlení byla ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně. 5. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že splátky ve výši 6 338,14 Kč byly splatné 10. 10., 10. 11. a 10. 12. 2021. 6. Z výpisu z účtu ze dne 10. 9. 2021 soud zjistil, že poskytovatel zaslal žalovanému částku 10 000 Kč. 7. Z příjmového dokladu ze dne 29. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaný zaplatil 2 610 Kč. 8. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, která jsou ve vzájemném souladu. 9. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), tedy jako úvěr, a to jako úvěr spotřebitelský podle zákona č. 257/2016, SB., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 10. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 3 odst. 2 písm. f) ZSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí zápůjční úrokovou sazbou úroková sazba vyjádřená jako pevná nebo pohyblivá procentní sazba uplatňovaná ročně na čerpanou výši spotřebitelského úvěru. 12. Podle § 110 odst. 1 ZSÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách, sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, se nepřihlíží. 13. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalovaného bylo vrátit jistinu a zaplatit úrok. Úrok však byl sjednán způsobem nevyhovujícím požadavků zákona o spotřebitelském úvěru. Ten totiž„ zápůjční úrokovou sazbu“ definuje jako roční, nikoliv týdenní nebo měsíční (§ 3 odst. 2 písm. f/ ZSÚ). Smyslem tohoto ustanovení je zabránit klamavým praktikám, kdy úroková sazba se díky krátkému období, ke kterému je vztažena, zdánlivě jeví nízká, ale ve skutečnosti je velmi vysoká. Úroková sazba uvedená ve smlouvě tedy nebyla„ zápůjční úrokovou sazbou“ ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Absenci informace o„ zápůjční úrokové sazbě“ pak § 110 odst. 1 ZSÚ sankcionuje jednak nahrazením ujednané úrokové sazby sazbou ve výši repo sazby uveřejněné ČNB platnou ke dni uzavření smlouvy, jednak tím, že se nepřihlíží k dalším ve smlouvě ujednaným platbám. 14. Pro posuzovanou věc to má za následek, že namísto úroku 0,1 % denně se uplatní úrok 0,75 % ročně (taková totiž byla repo sazba ke dni 10. 9. 2021) a k jiným ujednaným platbám (poplatek za správu úvěru, smluvní pokuta) se nepřihlíží. 15. Za ujednanou dobu úvěru (10. 9. 2021 – 10. 12. 2021) tak činil kapitalizovaný úrok 18,70 Kč. 16. Celkem měl tedy žalovaný zaplatit 10 018,70 Kč. Žalovaný zaplatil 2 610 Kč, na jistinu tedy uhradil 2 591,30 Kč. Zbývá tak uhradit jistinu 7 408,70 Kč a z ní zaplatit úrok 0,75 % ročně od 11. 12. 2021 do zaplacení. Z jistiny soud podle § 1970 OZ přiznal i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy z příslušné části jistiny ode dne následujícím po dni splatnosti jednotlivých částí jistiny, jak vyplývalo ze splátkového kalendáře (přičemž částečná úhrada byla pro započítána na první splátku). 17. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. 18. Žalovaný tedy byl mírně úspěšnější, ale nevynaložil žádné náklady řízení. Dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tedy nemá právo na náhradu nákladů řízení žádný účastníků. 19. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako tří denní bez splátek, neboť uložená povinnost je nízká.