3 C 102/2022-36 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 3. 2022 domáhala po žalované zaplacení 1 530 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že žalovaná použila ke své přepravě dne 9. 1. 2022 dopravní prostředek veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovanou částku tvoří jízdné ve výši 30 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z žalované částky ode dne následujícího po dni provedení přepravní kontroly až do zaplacení. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Z předložených důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaná cestovala bez platného jízdního dokladu dne 9. 1. 2022 v 11:05 hod. na autobusem – linkou [anonymizováno] ve stanici [ulice]. Totožnost žalované byla zjištěna z předloženého občanského průkazu. Žalovaná byl kontrolorem vyzvána k zaplacení jízdného ve výši 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tuto však na místě kontroly nezaplatila. Dopisem ze dne 14. 3. 2022 byla žalovaná vyzývána k zaplacení dlužné částky 1 530 Kč s tím, že v případě nezaplacení bude vymáhána soudní cestou. Mezi účastníky byla dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), uzavřena smlouva o přepravě, na základě které žalobkyně poskytla žalované přepravu do určeného místa, avšak žalovaná za tuto přepravu nezaplatila jízdné ve výši 30 Kč (§ 2550 o. z.). Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční přepravě, ve znění pozdějších předpisů, jakož i podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, je žalovaná povinna v tomto případě zaplatit i přirážku k jízdnému, která byla žalobkyní stanovena ve smluvních přepravních podmínkách v částce 1 500 Kč. Výše přirážky odpovídá rozmezí stanovenému v § 18a odst. 3 zákona o silniční přepravě, jakož i § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Splatnost jízdného i přirážky k jízdnému se řídí § 1958 o. z. Pokud tedy žalovaná nezaplatila v den provedení přepravní kontroly, kdy u ní bylo právo na zaplacení uplatněno, je ode dne následujícího po přepravní kontrole v prodlení. Žalovaná existenci ani výši dlužné částky nikterak nesporovala. Bylo přitom na ní, aby prokázala, že žalobkyni žalovanou částku zaplatila, což však neudělala. Soud proto shledal nárok žalobkyně oprávněným a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 530 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Ve sporu byla úspěšná žalobkyně a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, výzvu k plnění a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, dále třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky a 21% DPH. Náklady řízení žalobkyně činí celkem 1 489 Kč Tyto je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.