3 C 107/2022-35 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 3 060 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že žalovaný použil ke své přepravě dne 20. 1. 2022 a dne 24. 1. 2022 dopravní prostředek veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanou částku tvoří jízdné po 30 Kč a přirážky k jízdnému po 1 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z žalovaných částek ode dne následujícího po dni provedení přepravních kontrol až do zaplacení. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.). Z předložených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu dne 20. 1. 2022 v 14:30 hod. na [anonymizována tři slova] ve stanici [příjmení] a dne 24. 1. 2022 ve 14:39 hod. autobusem – linkou [anonymizováno] ve stanici [jméno]. Totožnost žalovaného byla zjištěna z předloženého občanského průkazu. Žalovaný byl kontrolorem v obou případech vyzván k zaplacení jízdného ve výši 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tyto však na místě kontrol nezaplatil. Dopisem ze dne 14. 3. 2022 byl žalovaný vyzýván k zaplacení dlužné částky 3 060 Kč s tím, že v případě nezaplacení bude vymáhána soudní cestou. Mezi účastníky byla dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“)., uzavřeny dvě smlouvy o přepravě, na základě kterých žalobkyně poskytla žalovanému přepravu do určeného místa, avšak žalovaný za tyto přepravy nezaplatil jízdné ve výši 30 Kč za každou z přeprav (§ 2550 o. z.). Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční přepravě, ve znění pozdějších předpisů, jakož i podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, je žalovaný povinen v tomto případě zaplatit i přirážku k jízdnému, která byla žalobkyní stanovena ve smluvních přepravních podmínkách v částce 1 500 Kč. Výše přirážky odpovídá rozmezí stanovenému v § 18a odst. 3 zákona o silniční přepravě, jakož i § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Splatnost jízdného i přirážky k jízdnému se řídí § 1958 o. z. Pokud tedy žalovaný nezaplatil v den provedení přepravní kontroly, kdy u něj bylo právo na zaplacení uplatněno, je ode dne následujícího po přepravní kontrole v prodlení. Žalovaný existenci ani výši dlužné částky nikterak nesporoval. Bylo přitom na něm, aby prokázal, že žalobkyni žalovanou částku zaplatil, což však neudělal. Soud proto shledal nárok žalobkyně oprávněným a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 3 060 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Ve sporu byla úspěšná žalobkyně a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, výzvu k plnění a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, dále třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky a 21% DPH. Náklady řízení žalobkyně činí celkem 1 489 Kč Tyto je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.