3 C 112/2022-17 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 5 385 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně zapůjčila ve dnech 30. 12. 2021 až 5. 1. 2022 na základě písemné smlouvy ze dne 30. 12. 2021 žalovanému vozidlo Škoda Octavia Combi [registrační značka], přičemž zapůjčení mu následně vyfakturovala fakturou [číslo] ze dne 6. 1. 2022 na částku 5 385 Kč splatnou dne 20. 1. 2022. Žalovaný však vyfakturovanou částku nezaplatil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 1. 3. 2022. Žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti vyúčtovaného nájemného do zaplacení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla dne 30. 12. 2021 uzavřena smlouva o nájmu vozidla Škoda Octavia Combi s [registrační značka]. K předání vozidla žalovanému došlo dne 30. 12. 2021 a den vrácení byl stanoven na 3. 1. 2022. Nájemné bylo sjednáno ve výši 650 Kč bez DPH denně. Vozidlo bylo žalovanému předáno s plnou nádrží s tím, že při vrácení pronajímateli mělo mít rovněž plnou nádrž PHM. Žalovaný vozidlo vrátil žalobkyni dne 5. 1. 2022. Počet dnů nájmu tak činil 6. Žalovaný nebyl v nájemné smlouvě identifikován IČ a podle výpisu z živnostenského rejstříku měl v době od 8. 12. 2021 do 30. 4. 2022, tj. i v době nájemního vztahu s žalobkyní, přerušeno provozování živnosti. Fakturou [číslo] ze dne 6. 1. 2022 se splatností dne 20. 1. 2022 žalobkyně vyúčtovala žalovanému nájemné ve výši 4 719 Kč (6 dnů x 650 Kč vč. DPH) a 665,50 Kč za doplnění paliva. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky výzvou ze dne 3. 2. 2022 a dále výzvou svého právního zástupce ze dne 1. 3. 2022 s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor z nájmu podle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), podle kterých bylo povinností žalovaného platit za pronajaté vozidlo nájemné za dobu trvání nájmu, tj. za období od 30. 12. 2021 do 5. 1. 2022 a spotřebované a nedoplněné pohonné hmoty v souvislosti s užíváním pronajatého vozidla. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nezaplatil nájemné ani spotřebované pohonné hmoty. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný tuto povinnost splnil. Soud proto podané žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 5 385 Kč se zákonným úrokem z prodlení. 6. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 7. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění, platí, že jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. 8. Žalovaný měl v době trvání nájmu přerušené živnostenské oprávnění, tedy se v daném případě nejednalo o vzájemný závazek podnikatelů, a proto žalobkyni nepřísluší nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Soud proto žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení těchto nákladů, zamítl. 9. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 5 385 Kč (82 % žalované částky) a pro 1 200 Kč byla žaloba zamítnuta (18 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (82 % - 18 %), má žalobkyně právo na zaplacení 64 % účelně vynaložených nákladů. 10. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou ve výši 3 750 Kč za 2,5 úkonu právní služby (podle § 7 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) téže vyhlášky a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podle § 11 odst. 1 písm. d) téže vyhlášky po 1 500 Kč a za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) téže vyhlášky ve výši 750 Kč) a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 6 626,50 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 64 %, tj. částka 4 241 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.