3 C 134/2022-30 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 7. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 5 376 Kč z titulu nezaplaceného příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“). Svůj nárok žalobkyně odvozuje od § 4 citovaného zákona. Žalovaný, jakožto provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], vedeného v registru silničních vozidel, neměl ode dne 13. 11. 2020 do dne 28. 2. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, čímž porušil svoji zákonnou povinnost. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek ve výši vypočtené podle § 4 odst. 3 citovaného zákona. Žalobkyně stanovila dle zákona výši příspěvku za nepojištěné vozidlo na částku 5 076 Kč, který požaduje po žalovaném zaplatit. Dále požaduje poplatky spojené s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč. Dlužná částka tak činí celkem 5 376 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje od 30. 1. 2022 zákonný úrok z prodlení z dlužného příspěvku. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvy k zaplacení příspěvku, avšak žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 5. Žalovaný je vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], s objemem válců nad 1350 cm3 do 1850 cm3, vedeného v registru silničních vozidel jako provozované, které však nemělo v období od 13. 11. 2020 do dne 28. 2. 2021, tj. 108 dní uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne 15. 11. 2021 k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel s tím, že příspěvek má být uhrazen nejpozději do 60 dnů od doručení této výzvy. Žalovaný příspěvek ve stanovené lhůtě neuhradil a dostal se tak do prodlení. Žalobkyně dále vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne 16. 2. 2022 a předžalobní upomínkou své právní zástupkyně ze dne 24. 3. 2022. Žalovaný však na tyto výzvy nereagoval a žalobkyni nic neuhradil. 6. Po právní stránce se jedná o spor podle zákona č. 168/1999 Sb. Podle § 4 odst. 1 citovaného zákona platí, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 1 odst. 2 téhož zákona může provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Podle § 4 odst. 3 téhož zákona se výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Příspěvek je splatný do 30 dnů od doručení výzvy [anonymizováno] k jeho úhradě (§ 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb.). 7. Podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. denní sazba příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1350 cm3 do 1850 cm3 včetně činí 47 Kč. 8. Žalobkyně požadovala zaplacení pohledávky za období od 13. 11. 2020 do 28. 2. 2021. V tomto případě bylo prokázáno, že žalovaný byl v daném období vlastníkem uvedeného vozidla a byl povinen podle § 1 odst. 2 ve spojení s § 4 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb. uzavřít k tomuto vozidlu pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem, přičemž tuto svou povinnost nesplnil, neboť ve shora uvedeném období, tj. po dobu celkem 108 dnů, k vozidlu žádné pojištění uzavřeno nebylo. V této části soud návrhu žalobkyně vyhověl pouze z části, neboť dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení příspěvku do jejího garančního fondu (§ 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb.) podle § 4 odst. 6 věty prvé cit. zákona částečně zanikl. Žalobkyně totiž podle citovaného ustanovení byla povinna odeslat žalovanému výzvu k zaplacení příspěvku ve lhůtě 1 roku ode dne vzniku povinnosti žalované příspěvek zaplatit, tj. do 13. 11. 2021. Žalobkyně si příspěvek nárokovala za období od 13. 11. 2020 do 28. 2. 2021, předmětnou výzvu však odeslala až 15. 11. 2021. Je tedy zřejmé, že shora uvedenou prekluzivní lhůtu promeškala o 2 dny. 9. Na základě výše uvedeného soud ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 282 Kč (106 dní po 47 Kč), a to včetně zákonného úroku z prodlení za období od 30. 1. 2022 do zaplacení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. S ohledem na promeškání prekluzivní lhůty o dva dny (13. 11. 2020 a 14. 11. 2020) soudu nezbylo, než žalobu co do částky 94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 94 Kč od 30. 1. 2022 do zaplacení zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku). 11. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 400 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky částku 1 000 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 600 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 12. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 5 376 Kč, žalobkyni bylo vyhověno co do částky 5 282 Kč, žaloba byla pro částku 94 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 98 % ku 2 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 96 % ve prospěch žalobkyně. Neúspěch žalobkyně je tedy nepatrný a soud o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, mě-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 1 089 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a 21% DPH). Tyto náklady řízení v celkové výši 2 089 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.