3 C 161/2022-46 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 6. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení 11 844,56 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru. V žalobě uváděla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 22. 8. 2020 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit 12 290 Kč (úvěr 10 000 Kč, souhrnný poplatek 2 290 Kč) v 11 měsíčních splátkách po 1 118 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 7. 2021. Žalovaný se dostal do prodlení se úhradou splátek, na svůj dluh nic nezaplatil. Smlouvou ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, souhrnného poplatku ve výši 1 844,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 028,11 Kč (úrok ve výši 19,48 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 23. 7. 2021, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 28. 1. 2022), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 797,50 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 15. 2. 2021, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do 28. 1. 2022) s úrokem ve výši 19,48 % ročně a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 29. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 4. Ze zákaznické karty ze dne 22. 8. 2020 vyplynulo, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 22. 8. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a vedle něj zaplatit souhrnný poplatek ve výši 2 290 Kč, celkem tedy částku 12 290 Kč, to vše v 11 měsíčních splátkách po 1 118 Kč s tím, že poslední splátka činila 1 110 Kč. Souhrnný poplatek sestával z úroku ve výši 1 000 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 290 Kč. Úroková sazba činila 19,48 % ročně a byla pevná po celou dobu trvání smlouvy. RPSN činilo 21,31 %. 6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovanému byl úvěr poskytnut dne 22. 8. 2020 a dále že ke dni 31. 1. 2022 na svůj dluh nic nezaplatil. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 1. 2022 a z přílohy [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni. 8. Z oznámení ze dne 30. 1. 2022 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky. Oznámení bylo předáno k doručení žalovanému dne 24. 2. 2022, jak vyplývá z poštovního podacího archu. 9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 6. 6. 2022 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 7. 6. 2022, jak vyplývá z podacího lístku. 10. O skutkovém stavu lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a ten se zavázal úvěr vrátit a vedle něj zaplatit souhrnný poplatek 2 290 Kč, celkem tedy 12 290 Kč, a to vše v 11 měsíčních splátkách po 1 118 Kč. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni. 11. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky čerpal, přitom byl povinen je právnímu předchůdci žalobkyně vrátit ve sjednaných měsíčních splátkách spolu s příslušenstvím. Pokud tedy žalovaný dosud jistinu úvěru neuhradil, je nárok žalobkyně na její zaplacení zcela důvodný. 14. Souhrnný poplatek je třeba považovat za obdobu smluvních úroků, neboť má představovat příjem věřitele z titulu zapůjčení peněz dlužníkovi. V daném případě představuje souhrnný poplatek 25 % z poskytnutého úvěru (za 1 rok). V době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v srpnu 2020 však činila sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 8,12 % ročně. Přitom podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku. V souladu s těmito stanovisky by tedy podle názoru soudu měl souhrnný poplatek představovat maximálně 30 % z poskytnutého úvěru, a to právě pro případ splácení ve lhůtě jednoho roku. Tedy i nárok na žalobou uplatněný souhrnný poplatek ve výši 1 844,56 Kč soud považuje za důvodný. 15. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný nedostál své povinnosti plynoucí pro něj z úvěrové smlouvy a na svůj závazek nezaplatil nic. Žalovaný existenci ani výši dlužné částky nikterak nesporoval, přitom bylo na něm, aby prokázal, že žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci celý úvěr včetně souhrnného poplatku v požadované výši řádně a včas splatil, což však neudělal. Soud proto shledal nárok žalobkyně oprávněným a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 16. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku vyplývá z § 2395 o.z., jeho výše plyne ze smluvního ujednání účastníků. Sjednanou výši úroku soud považuje za odpovídající vzhledem k výši úrokových sazeb uplatňovanými bankami v době poskytnutí úvěru, jak uvedeno shora. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o.z., jeho výše se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 17. Ve sporu byla úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí 2 252 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 18. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.