3 C 79/2022-31 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 1 044 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný použil dne 7. 6. 2021 ke své přepravě vlak právního předchůdce žalobce [právnická osoba] [číslo] směr [obec] a při přepravní kontrole se kontrolorovi neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanou částku tvoří jízdné ve výši 44 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Z předložených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Žalovaný cestoval dne 7. 6. 2021 ve 4:51 hod. vlakem [právnická osoba] [číslo] ze stanice [obec] [anonymizováno] do stanice [obec] a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu. Žalovaný byl kontrolorem vyzván k zaplacení jízdného ve výši 44 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč, tuto však na místě kontroly nezaplatil. Smlouvou ze dne 13. 12. 2021 byla pohledávka za žalovaným společností [právnická osoba] postoupena žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován předžalobní upomínkou ze dne 16. 12. 2021. Mezi účastníky byla dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) uzavřena smlouva o přepravě osob, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému přepravu do určeného místa, avšak žalovaný za tuto přepravu nezaplatil jízdné ve výši 44 Kč (§ 2550 o. z.). Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, je žalovaný povinen v tomto případě zaplatit i přirážku k jízdnému, která byla právní předchůdkyní žalobkyně stanovena ve smluvních přepravních podmínkách v částce 1 000 Kč. Výše přirážky odpovídá rozmezí stanovenému v § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Splatnost jízdného i přirážky k jízdnému se řídí § 1958 o. z. Pokud tedy žalovaný nezaplatil v den provedení přepravní kontroly, kdy u něj bylo právo na zaplacení uplatněno, je ode dne následujícího po přepravní kontrole v prodlení. Žalovaný existenci ani výši dlužné částky nikterak nesporoval. Bylo přitom na něm, aby prokázal, že žalobkyni žalovanou částku zaplatil, což však neudělal. Soud proto shledal nárok žalobkyně oprávněným a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1 044 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Ve sporu byla úspěšná žalobkyně a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, výzvu k plnění a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, dále třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky a 21% DPH. Náklady řízení žalobkyně činí celkem 1 489 Kč Tyto je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.