3 C 86/2022-24 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 2. 2022 domáhala po žalované zaplacení 2 025 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění povinnosti žalované podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 348/2005 Sb.), neboť žalovaná neplatila televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně v měsících září 2020 až listopad 2021 (15 měsíců po 135 Kč). Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých plateb televizního poplatku do dne podání žaloby ve výši 147,27 Kč. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná je držitelem televizního přijímače a od dubna 1996 je přihlášena jako poplatník televizního poplatku. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná nezaplatila řádně a včas televizní poplatky za měsíce září 2020 až listopad 2021 ve výši 135 Kč měsíčně. Dlužná částka tak činí 2 025 Kč. Zákonný úrok z prodlení je požadován z jednotlivých dlužných částek ode dne následujícího po dni jejich splatnosti do 15. 2. 2022 a činí celkem 147,27 Kč. Žalovaná se jako vlastník či držitel televizního přijímače stala ve smyslu § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku. Povinností žalované tedy bylo platit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 shora citovaného zákona). Pokud žalovaná ve shora uvedeném období, tj. za září 2020 až listopad 2021, televizní přijímač nevlastnila ani nedržela, bylo její povinností dle § 8 odst. 6 shora citovaného zákona písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona (tj. žalobkyni) změny ve skutečnostech rozhodných pro evidenci a placení televizních poplatků a v souladu s odst. 8 citovaného ustanovení ve lhůtě 15 dnů ode, kdy nastala skutečnost odůvodňující odhlášení televizního poplatku, připojit i písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Nic takového nebylo však v průběhu řízení ze strany žalované tvrzeno, natož pak prokázáno. Bylo přitom na žalované, aby případně tvrdila a zejména pak prokázala, že žalobkyni dlužné poplatky zaplatila a kdy. Žalovaná však existenci ani výši žalobního nároku nesporovala, v řízení zůstala nečinná. Soud proto uzavřel, že žaloba je důvodná. Žalovaná se ocitla v prodlení a je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto i v této části podané žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 2 025 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 147,27 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná a přísluší jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 726 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby po 200 Kč /převzetí a příprava zastoupení a návrh ve věci samé/, dvě paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 této vyhlášky a 21% DPH). Tyto náklady řízení v celkové výši 1 126 Kč je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.