3 C 92/2022-27 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 540 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění povinnosti žalovaného podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 348/2005 Sb.), neboť žalovaný neplatil televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně v měsících únor 2021, červen 2021, září 2021 a říjen 2021 (4 měsíce po 135 Kč). Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých plateb televizního poplatku do dne podání žaloby ve výši 27,89 Kč. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný je držitelem televizního přijímače a od ledna 2015 je přihlášen jako poplatník televizního poplatku. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný nezaplatil řádně a včas televizní poplatky za měsíce únor 2021, červen 2021, září 2021 a říjen 2021 ve výši 135 Kč měsíčně. Dlužná částka tak činí 540 Kč. Zákonný úrok z prodlení je požadován z jednotlivých dlužných částek ode dne následujícího po dni jejich splatnosti do 15. 2. 2022 a činí celkem 27,89 Kč. Žalovaný se jako vlastník či držitel televizního přijímače stal ve smyslu § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku. Povinností žalovaného tedy bylo platit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 shora citovaného zákona). Pokud žalovaný ve shora uvedeném období, tj. v únoru 2021, červnu 2021, září 2021 a říjnu 2021, televizní přijímač nevlastnil ani nedržel, bylo jeho povinností dle § 8 odst. 6 shora citovaného zákona písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona (tj. žalobkyni) změny ve skutečnostech rozhodných pro evidenci a placení televizních poplatků a v souladu s odst. 8 citovaného ustanovení ve lhůtě 15 dnů ode, kdy nastala skutečnost odůvodňující odhlášení televizního poplatku, připojit i písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Nic takového nebylo však v průběhu řízení ze strany žalované tvrzeno, natož pak prokázáno. Bylo přitom na žalovaném, aby případně tvrdil a zejména pak prokázal, že žalobkyni dlužné poplatky zaplatil a kdy. Žalovaný však existenci ani výši žalobního nároku nesporoval, v řízení zůstal nečinný. Soud proto uzavřel, že žaloba je důvodná. Žalovaný se ocitl v prodlení a je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto i v této části podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 540 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 27,89 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná a přísluší jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 726 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby po 200 Kč /převzetí a příprava zastoupení a návrh ve věci samé/, dvě paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 této vyhlášky a 21% DPH). Tyto náklady řízení v celkové výši 1 126 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.