6 C 186/2022-22 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 7. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 185 Kč z titulu nesplnění povinnosti žalovaného podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zák. č. 348/2005 Sb.), neboť žalovaný neplatil televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně v měsících srpen 2019 až únor 2022. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých plateb televizního poplatku do dne podání žaloby ve výši 651,14 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. Ve věci byl zdejším soudem vydán dne 25. 7. 2022 elektronický platební rozkaz č.j. EPR 195698/2022-5, který se však žalovanému nepodařilo doručit, a proto jej soud usnesením ze dne 16. 8. 2022 zrušil ve smyslu ustanovení § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. Žalovaný je od července 1985 přihlášen jako poplatník televizního poplatku. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný nezaplatil řádně a včas televizní poplatky za období od srpna 2019 do února 2022 tedy za 31 měsíců po 135 Kč měsíčně. Dlužná částka tak činí 4 185 Kč. Zákonný úrok z prodlení je požadován z jednotlivých dlužných částek ode dne následujícího po dni jejich splatnosti do 19. 7. 2022 a činí celkem 651,14 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku 63 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný je držitelem televizního přijímače a od července 1985 je u žalobkyně hlášen jako poplatník televizního poplatku. Na úhradě zmíněného poplatku mu za výše uvedené období vznikl dluh v celkové výši 4 185 Kč. Žalovaný se jako vlastník či držitel televizního přijímače stal ve smyslu § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, poplatníkem televizního poplatku. Povinností žalovaného tedy bylo platit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 shora citovaného zákona). Pokud žalovaný ve shora uvedeném období televizní přijímač nevlastnil ani nedržel, bylo jeho povinností dle § 8 odst. 6 shora citovaného zákona písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona (tj. žalobkyni) změny ve skutečnostech rozhodných pro evidenci a placení televizních poplatků a v souladu s odst. 8 citovaného ustanovení ve lhůtě 15 dnů ode, kdy nastala skutečnost odůvodňující odhlášení televizního poplatku, připojit i písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Nic takového nebylo však v průběhu řízení ze strany žalovaného tvrzeno, natož pak prokázáno. Bylo přitom na žalovaném, aby případně tvrdil a zejména pak prokázal, že žalobkyni dlužné poplatky zaplatil a kdy. Žalovaný však existenci ani výši žalobního nároku nesporoval, v řízení zůstal nečinný. Soud proto s ohledem na provedené dokazování uzavřel, že žaloba je důvodná, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni požadovanou částku 4 185 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení a je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto i v této části podané žalobě vyhověl. Soud tedy žalovanému uložil povinnost, aby částku 4 185 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 651,14 Kč a částkou 63 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Ve sporu byla úspěšná žalobkyně a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částkou 200 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za 2 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 200 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 1 126 Kč a je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).