6 C 216/2022-57 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 21. 7. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s přísl. z důvodu nedodržení podmínek vyplývajících ze smlouvy o kontokorentním úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] dne 10. 6. 2020, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr na účtu do výše limitu 5 000 Kč s úrokem ve výši 14,99% ročně. Jelikož žalovaný nesplatil čerpaný úvěr, právní předchůdkyně smlouvu vypověděla a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2021, s účinností ke dni 9. 12. 2021, postoupena na současnou žalobkyni. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, dále zkapitalizovaného úroku ve výši 1 950,49 do 30. 11. 2021 od 1. 12.2021 žádá přiznat běžící smluvní i zákonný úrok z prodlení. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 29. 7. 2022, č. j. EPR 201340/2022-5 se žalovanému nepodařilo doručit, a proto ho soud usnesením ze dne 19. 9. 2022 podle § 173 odst. 2 a § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil. 3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 4. Z návrhu smlouvy o kontokorentním úvěru a z akceptace návrhu smlouvy bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnosti [právnická osoba] uzavřela dne 10. 6. 2020 s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr do výše limitu 5 000 Kč s 14,99% úrokovou sazbou. Dopisem ze dne 9. 4. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně kontokorentní úvěr vypověděla. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2021 postoupila [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 12. 2021. 6. Výzvou ze dne 17. 5. 2022 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 7 492,74 Kč nejpozději do 1. 6. 2022. 7. Výše dlužné částky vyplývá z výpisů z úvěrového účtu. 8. Po právní stránce soud hodnotil spor ze smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluveným úrokem. Žalovaný však neplnil povinnosti plynoucí pro něj z uzavřené smlouvy o úvěru, byl vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvy nereagoval a dlužnou částku nezaplatil. 9. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 5 000 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném zněn. Nárok na běžné úroky vyplývá ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené mezi účastníky. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, přísluší jí proto proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložila. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 4 719 Kč (3 úkony právní služby po 1 000 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč včetně 21% DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. V projednávané věci je třeba vycházet z ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, byť lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je tak nutno i v tomto případě vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částkou 200 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2. 11. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a předžalobní výzvu po 200 Kč a k nim náležejícím třem paušálním náhradám hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 1 489 Kč a je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.). 12. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.