6 C 302/2021-39 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 1 261 Kč s příslušenství s tím, že žalovaný dne 21. 6. 2018 použil ke své přepravě vlak [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] právního předchůdce žalobce [právnická osoba], a při přepravní kontrole se kontrolorovi neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanou částku tvoří jízdné ve výši 261 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 000 Kč [právnická osoba] byla postoupena na současného žalobce. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. Z oznámení o závadách a potvrzení o nedodržení SPPO [číslo] soud zjistil, že žalovaný dne 21. 6. 2018 ve vlaku [číslo] cestoval bez platného jízdního dokladu. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu. Žalovaný cestoval v úseku [obec] - [obec], jízdné představuje částku 261 Kč a přirážka k jízdnému částku 1 000 Kč. Rámcovou smlouvou o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávky ze dne 15. 12. 2015 postoupily [právnická osoba] pohledávku proti žalovanému na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. č. [anonymizováno] [číslo], sídlem [adresa], [právnická osoba] [anonymizováno], [příjmení] [jméno], která následně smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 28. 3. 2019 pohledávku proti žalovanému postoupila žalobci. Mezi účastníky byla dle § 2550 a násl. o. z. uzavřena smlouva o přepravě osob, na základě které právní předchůdce žalobce jako dopravce poskytl žalovanému přepravu do určeného místa, avšak žalovaný za tuto přepravu nezaplatil jízdné. Podle § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobními údaji podle odstavce 2 písm. c). Doba plnění účtovaného postihu se řídí § 1958 o. z., přičemž dlužník se dostává do prodlení uplynutím dne následujícího po kontrole. Forma výzvy k plnění není žádným předpisem stanovena, proto postačí výzva ústní, kterou dává kontrolor cestujícímu na místě kontroly. Protože žalovaný použil prostředku veřejné hromadné dopravy a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla mu povinnost uhradit jízdné ve výši 261 Kč a přirážku za jízdu bez platného jízdního dokladu ve výši 1 000 Kč v souladu s § 37 odst. 5 písm. b, c) a odst. 6 zákona č. 266/94 Sb., o drahách. Soud tedy po zjištění, že nárok žalobce je důvodný, rozhodl tak, že žalobě vyhověl. Důvodným soud shledal i nárok žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve sporu byl úspěšný žalobce a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložil. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částkou 200 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2. Náklady řízení žalobce jsou tedy tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za tři úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 200 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobce se zvýšením o 21% DPH činí částku 1 489 Kč a je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).