6 C 45/2022-33 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 7 509 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených zákonných příspěvků dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zák. č. 168/1999 Sb.“), týkajících se osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód]. Na základě údajů zapsaných v registru žalobkyně zjistila, že v období od 9. 5. 2019 do 18. 6. 2019 neměl žalovaný uzavřeno pojištění k výše uvedenému automobilu. Na základě toho žalobkyně vyzvala žalovaného dne 21. 5. 2020 k úhradě příspěvku ve výši 1 927 Kč na základě § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. K vypočtení výše příspěvku došlo na základě součinu počtu dní, kdy byla porušena povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla v souladu s vyhláškou ministerstva financí č. 205/1999 Sb., tedy 41 dní po 47 Kč. Žalobkyně dále požadovala částku 300 Kč na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva. Dále žalovaný neměl uzavřeno pojištění k výše uvedenému automobilu v období od 25. 4. 2020 do 8. 8. 2020, kdy ho žalobkyně vyzvala dne 4. 3. 2021 k úhradě příspěvku ve výši 4 982 Kč na základě § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. K vypočtení výše příspěvku došlo na základě součinu 106 dní po 47 Kč a žalobkyně dále požadovala částku 300 Kč na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva. 2. V dané věci byly splněny podmínky § 115a o. s. ř., proto soud rozhodl bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z předložené výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 21. 5. 2020 zaslané žalobkyní žalovanému vyplývá, že vozidlo [registrační značka] s objemem válců nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³ bylo pojištěno v období od 21. 6. 2018 do 11. 9. 2018 u [právnická osoba], jako vlastník a provozovatel je dle registru uveden žalovaný od 3. 10. 2017. Od 9. 5. 2019 do 18. 6. 2019 po dobu 41 dní nebylo vozidlo pojištěno. Celková dlužná částka tak činí 1 927 Kč a 300 Kč na nákladech na uplatnění. Upomínky o úhradu nedoplatku byly zaslány dne 26. 8. 2020, 9. 10. 2020 a 8. 11. 2021. 4. Z předložené výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 4. 3. 2021 zaslané žalobkyní žalovanému vyplývá, že výše uvedený osobní automobil byl pojištěn v období od 19. 6. 2019 do 24. 4. 2020 u [právnická osoba], jako vlastník a provozovatel je dle registru uveden žalovaný od 3. 10. 2017. Od 25. 4. 2020 do 8. 8. 2020 po dobu 106 dní nebylo vozidlo pojištěno. Celková dlužná částka tak činí 5 282 Kč a 300 Kč na nákladech na uplatnění. Upomínky o úhradu nedoplatku byly zaslány dne 8. 6. 2021, 9. 7. 2021 a 8. 11. 2021. 5. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Po právní stránce soud hodnotil spor jako spor vyplývající ze zákona č. 168/1999 Sb. a to z ustanovení § 4 téhož zákona ve znění účinném od 1. 1. 2018, podle kterého, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona, to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 1 odst. 2 zákona může na pozemních komunikacích provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Výše denní sazby příspěvku je stanovena vyhláškou č. 205/1999 Sb. 7. Podle § 4 odst. 6 zák. č. 168/1999 Sb. povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 8. Žalobkyní požadovaná pohledávka za období od 25. 4. 2020 do 8. 8. 2020 ve výši 4 982 Kč představuje nárok vyplývající ze shora citovaného zákona v jeho znění platném v době vzniku žalobou uplatněného nároku. Povinnost platit příspěvek za nepojištěné vozidlo ukládá zákon společně a nerozdílně vlastníku a provozovateli vozidla. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má podle § 4 odst. 2 za to, že osoba zapsaná jako vlastník v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a že osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Ve sporu tudíž bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že k vozidlům bylo uzavřeno pojištění odpovědnosti i za shora uvedené období, popřípadě že dlužný příspěvek nebyl povinen platit či ho již zaplatil. Pokud žalovaný nedokládá a ani nenabízí důkazy, které by byly způsobilé prokázat, že v dobém období bylo k vozidlům uzavřeno tzv. povinné ručení, a ani to, že na základě zaslané výzvy dlužný příspěvek zaplatil, pak soud shledal podanou žalobu po právu. Dále zažalovanou pohledávku tvoří náklady za její uplatnění ve výši 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Povinnost platit úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a její výši pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této části žaloby soud žalobkyni plně vyhověl a přiznal žalovanou částku v plném rozsahu. 9. Žalobkyně dále požadovala zaplacení pohledávky za období od 9. 5. 2019 do 18. 6. 2019. V tomto případě bylo prokázáno, že žalovaný byl v daném období vlastníkem uvedeného vozidla a byl povinen podle § 1 odst. 2 ve spojení s § 4 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb. uzavřít k tomuto vozidlu pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem, přičemž tuto svou povinnost nesplnil, neboť ve shora uvedeném období, tj. po dobu celkem 41 dnů, k vozidlu žádné pojištění uzavřeno nebylo. V této části soud návrhu žalobkyně vyhověl pouze z části, neboť dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení příspěvku do jejího garančního fondu (§ 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb.) podle § 4 odst. 6 věty prvé cit. zákona částečně zanikl. Žalobkyně totiž podle citovaného ustanovení byla povinna odeslat žalované výzvu k zaplacení příspěvku ve lhůtě 1 roku ode dne vzniku povinnosti žalované příspěvek zaplatit, tj. do 9. 5. 2020. Žalobkyně si příspěvek nárokovala za období od 9. 5. 2019 do 18. 6. 2019, předmětnou výzvu však odeslala teprve 21. 5. 2020. Je tedy zřejmé, že shora uvedenou prekluzivní lhůtu promeškala o celých 12 dní. 10. Na základě výše uvedeného soud ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 6 945 Kč s příslušenstvím za období od 25. 4. 2020 do 8. 8. 2020 (5 282 Kč) a za období od 21. 5. 2019 do 18. 6. 2019 (1 663 Kč – 29 dní po 47 Kč + 300 Kč poplatek). Soudu však nezbylo, než žalobu co do částky 564 Kč za období od 9. 5. 2019 do 20. 5. 2019 (tj. 12 dní po 47 Kč) ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnout. 11. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 400 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 7 509 Kč částku 1 000 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 600 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 7 509 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 6 945 Kč, žaloba byla zamítnuta co do částky 564 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu činí 85 %. Žalobkyně má tedy nárok na zaplacení 85 % jí vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále nákladů právního zastoupení ve výši 1 089 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a 21% DPH). Z takto stanovené výše nákladů řízení v celkové částce 1 489 Kč přísluší žalobkyni 85 %, tj. částka 1 265 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení v celkové výši 1 265 Kč žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 13. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.