7 C 147/2021-34 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 9. 7. 2021 do zaplacení, a to na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na základě které žalovanému poskytovala televizní vysílání a na základě které žalovanému pronajala 2 x set-top box a 2 x přístupovou kartu. Žalovaný po ukončení této smlouvy koncové zařízení nevrátil a žalobkyně se domáhala zaplacení smluvních pokut 2 x 5 000 Kč za nevrácení set-top boxů a 2 x 1 500 Kč za nevrácení dvou přístupových karet. 2. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Dle výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je obchodní společností podnikající v oblasti poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo]. V souladu se schváleným projektem rozdělení a fúze došlo k rozdělení společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], odštěpením, přičemž [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nezanikla a vyčleněná část jejího jmění přešla na [právnická osoba] [právnická osoba], a k fúzi sloučením [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [IČO], jako zanikající společnosti, a [právnická osoba] [právnická osoba] jako nástupnické společnosti, která změnila firmu na [právnická osoba] S účinností ode dne 1. 4. 2020 došlo ke změně dosavadní obchodní firmy [právnická osoba] na [právnická osoba] 4. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize – soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] s žalovaným uzavřela dne 29. 10. 2018 smlouvu, na základě které žalobkyně zajišťovala žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu. V článku I. smlouvy si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč za prodlení s úhradou jakéhokoliv finančního závazku účastníka více než 30 dní, nebo smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného koncového zařízení nebo přemístění koncového zařízení mimo sjednaný koncový bod účastníka bez souhlasu žalobkyně nebo neoprávněné sdílení služby s třetí osobou, užití služby pro komerční účely nebo nezpřístupnění koncového bodu účastníka ani přes předchozí výzvu. Součástí smlouvy účastníci učinili i Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a Zvláštní podmínky pro službu kombinované televize [anonymizována dvě slova]. 5. Z formuláře o provedení/převzetí ze dne 29. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaný od žalobkyně převzal set-top box sériové číslo BI102299GB0007991 a BI102299GB0008437 a přístupové karty [číslo]. 6. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 5. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému sdělila, že eviduje pohledávku ve výši 1 314 Kč na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Sdělila, že vzhledem k nesplnění závazku ze smlouvy došlo dne 31. 5. 2020 k omezení poskytování služeb v souladu s ujednáními Všeobecných podmínek pro přerušení nebo zastavení poskytování služeb. Vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Dále žalovanému sdělila, že v případě prodlení s úhradou závazku po dobu delší než 30 dní je oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému sdělila, že dle shora citované smlouvy je žalovaný povinen po ukončení smlouvy, k němuž došlo k datu 31. 8. 2020, vrátit zapůjčené technické zařízení nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Vyzvala jej k vrácení 2 x set-top boxů a 2 ks přístupových karet s tím, že v případě, že technické zařízení nevrátí, bude žalobkyně uplatňovat smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč za nevrácená zařízení a za porušení povinnosti vrátit 2 ks přístupových karet pak smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč. Vyzvala žalovaného k vrácení zařízení nejpozději do 7 dnů ode dne doručení výzvy a dále k úhradě smluvní pokuty v celkové výši 13 000 Kč, rovněž nejpozději do 7 dní ode dne doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 28. 6. 2021. 8. Po právní stránce soud věc posuzoval jako spor ze smíšených smluv – smlouva byla smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací a zároveň smlouvou o nájmu podle § 2201 a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Povinnost vrátit pronajatou věc po skončení nájmu byla zajištěna smluvní pokutou podle § 2048 OZ. Z uzavřené smlouvy vyplývá povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč na nevrácení koncového zařízení. Ve smlouvě sjednaná smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč je v článku uvedena, avšak právo na ni vzniká za porušení úhrady jakéhokoliv finančního závazku, nikoli za nevrácení přístupových karet. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že koncová zařízení žalobkyni vrátil, popřípadě že žalobkyní požadovanou smluvní pokutu již uhradil. V řízení byl nekontaktní, na výzvy soudu nereagoval. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni za nevrácené koncové zařízení smluvní pokutu ve výši 2 x 5 000 Kč (a to za nevrácení dvou set-top boxů). Dle soudu nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 x 1 500 Kč za nevrácené přístupové karty žalobkyni nevznikl. Článek I. smlouvy upravuje smluvní pokutu za nevrácení zařízení, přitom nijak nerozlišuje mezi set-top boxem a přístupovou kartou. Proto je třeba toto ustanovení smlouvy vyložit tak, že se smluvní pokuta 5 000 Kč vztahuje na nevrácení kteréhokoli z nich nebo obou. Smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč se vztahuje na porušení úhrady finančního závazku (ta však nebyla předmětem tohoto řízení). Výrokem II. tohoto rozsudku tak žalobu v části 3 000 Kč soud zamítl. 9. Nárok na úrok z prodlení je opřen o § 1970 OZ, jeho výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na částečnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila, a to podle poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně byla úspěšná ze 77 % a neúspěšná z 23 %, má tedy právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54 % Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 1 200 Kč (odměna dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v účinném znění za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a advokátního tarifu), dále má nárok na zaplacení 21 % DPH. Z celkových nákladů řízení ve výši 2 252 Kč má žalobkyně nárok na zaplacení 54 %, tedy na zaplacení 1 216 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.